Réžia:
Andrea SedláčkováScenár:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrajú:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (viac)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. ()
Tatínek na ministerstvu, dcerunka místy nerudná, listopad 1989 za dveřmi. Nosný příběh však nenabízí nic zásadního a zapamatovatelného. Inscenační počin Andrey Sedláčkové (která mi pravda nikdy neučarovala) je ale relativně svěží a uvěřitelnou záležitostí, která si průměrné hodnocení zaslouží zejména pro herecké obsazení (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Kaiser..).. ()
Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. ()
Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. ()
Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. ()
Reklama