Malé životné etudy

Robert je človek s otvorenou mysľou a otvoreným srdcom. Berie len to, čo mu osud sám hodí pod nohy a pritom nič od neho nežiada... Film je presiaknutý takým skvostným Nicholsonovým hereckým umením a charizmou, že pôsobí na diváka ako magnet, nedajú sa od tohto pánka oči odtrhnúť. Réžia ma síce moc neoslnila, ale vďaka geniálnemu hereckému koncertu tejto výraznej hereckej superstar som sa ani nenudil a film som si vyslovene užil. 75/100 (13.07.2015)

A mě se to líbilo. Takový obyčejný film o obyčejném chlapovi a jeho životě. Hlavní hrdina je bývalý pianista, který to vzdal a pracuje jako dělník. Táhne to s hodnou leč trochu pitomou servírkou, ke které se chová jako hajzl a podvádí ji. Neváhá ani svést přítelkyni svého bratra, nedokáže si promluvit s tátou jinak než když je po mrtvici a nemůže odpovídat. V průběhu filmu se ukazuje proč - protože ztratil respekt, lásku a city nejen k okolí, ale hlavně sám k sobě. Někdo to tu komentuje, že to nechápe, já to naopak dokážu pochopit velice dobře. Občas je to vtipné, občas nudné, není to žádné strhující drama a konec je cynický. Ty 4* dávám hlavně kvůli Nicholsonovi, který je tu už takový, jak ho miluju. Ošklivý, plešatějící, ale charismatický a excentrický chlap, který přitom jasně umí zahrát i slabé chvilky své postavy. (12.12.2022)

Dosti kuriózní snímek, který bych si troufl označit za kontroverzní. Jedni umírají nudou, druzí ho sledují s entuziasmem. Pochopení mám pro obě strany. Sám však nevím, ke které se přiklonit. Rafelson nastolil náhled do života cholerického a pesimistického parchanta, který hledá cestu ven, což byl skvělý nápad. Formální stránkou si však už nezíská každého. Najde se tu pár vtipných momentů (hra na piáno na náklaďáku, shození skleniček v restauraci atd.), které trochu kompenzují ten nudný stereotyp. Vychvalovat famózní výkon Nicholsna by bylo nošením dříví do lesa. Na proti tomu taková Karen Black i přesto, že hraje výborně, respektive přesně tak jak má, tak je na facku a na místě Nicholsna bych nejspíš zastřelil jí a pak sebe. Co se týče, dialogů tak u některých jsem kroutil palicí, hlavně u těch, kterých se zúčastnila madam Black. Nezvyklý ale originální film, který zaujme velmi malé procento diváků. (11.10.2012)

Velmi kvalitní a zajímavý výkon tehdy třiatřicetiletého Jackieho Nicholsona, který ač už zde dokazuje svoji hereckou extratřídu plnou variability, mě jako pianista nedokázal přesvědčit, snad v jiné dimenzi, v příběhu, který je primárně a bohužel i dost prvoplánovitě určen především intelektuálnímu divákovi.. Nicholson v roli "Bobbyho" Dupea, egoisty, dobrovolného vyděděnce a chronického "útěkáře před sebou samým" dokáže udržet moji pozornost svojí nezaměnitelností až do závěru filmu, kdy na mě ovšem scéna, v níž "pošle naivní a místy dost otravnou Rayette pro kávu", působí ve své pseudoefektnosti naprosto uměle a nedůstojně.. Za zmínku stojí také několik scén na hranici až oxymorónské absurdity, objednávání topinky v restauraci a konfrontace s arogantní a životem otlučenou číšnicí, až nehollywoodsky vykreslené typické americké "ve své hlouposti a nízkosti přemoudřelé" stopařky, Bobbyho malý Chopin či stolní tenis s Carlem, které ruku v ruce s Nicholsonem a kamerou Lászla Kovácse vytahují Malé životní etudy z vod průměrnosti.. (28.05.2013)

Prvoplánově těžký intelektuální příběh, jenž jen občas nechává diváka odreagovat občasnými humornými místy. Komplexní portrét nepopsatelné osobnosti, podivínského, vždy nespokojeného, hledání odmítajícího, přesto stále a navždy hledajícího člověka, který neví, co chce, a vůbec se v sobě nevyzná. Tak, jak se pak v něm máme vyznat my? Nemohu si pomoci, ale tato postava mi připadla až nesmyslně nestálá. Myslím si, že mnohé její činy, především ten poslední, byly do filmu inplantovány jen kvůli troše toho výsledného efektu. Jack Nicholson podal bezchybný výkon, rád bych však věděl, proč měla být jeho nenastavší kariéra tak slibná? Jako klavírista mě tedy zatím nepřesvědčil. Nepochválit pak umělecky dokonalou kameru by byl snad i hřích. (28.12.2004)