Zlaté opojenie

O filme písať priamo nebudem - načo nosiť zlato späť do zlatonosnej bane? No vyjadrím sa ku komentárom: najčastejšími výhradami sú: pomalé tempo, nuda, na časovo veľkej ploche prekvapivo málo gagov. K tempu: pravdou je, že stupeň rýchlosti dnešných kinotrhákov je v porovnaní so Zlatým opojením vysokorýchlostný. Žiaľ, príliš často takmer každý z dnešných, internetovými kritikami adorovaných kino-hitov, neposkytuje okrem závratného tempa vôbec nič. Je to len propaganda napĺňajúca heslo - dôležitý je pohyb, drajv, nasadenie a odvaha: potom sa na nejaké vedomosti môžeš vykašľať! K nude: nuž, každý sa nudí po svojom - ak niekoho Chaplin a jeho filmy nebavia, nuž prečo sa furt dookola na ne pozerajú? Tomuto naozaj nerozumiem - jedine teda, že v danom prípade ide o kultúrnych masochistov (to sú tí, čo vyhľadávajú umelecké diela aby po ich dôkladom prezretí či videní ich absolútne recenzentsky alebo len tak medzi rečou s kamošmi v bare zotreli). Nuž a k výhrade malého počtu gagov - osobne si myslím, že by stačil jeden kultový, no The Gold Rush ich ponúka hneď niekoľko - kuracia halucinácia, tanec so psom uviazaným na opasku-šnúre, balansovanie domčeka nad priepasťou, odhazovanie snehu. A tie sú tak kultové, že, ako spomína farfalla sa v 80. rokoch púšťali ako samostatné minigrotesky v rámci programu "Komik a jeho svet". (02.09.2015)

Stala sa mi neuveriteľná vec. Pri opakovanom sledovaní (po desiatkach rokov) som zistil, že tento slávny Chaplinov film ma nebaví tak, ako som očakával. A stálo ho to hviezdičku. Problém nebol v kvalite gagov. Tie sú aj po 90 rokoch fantastické a funkčné. Len tie nábehy na gagy sa mi teraz zdali zbytočne dlhé, ako keby mali mať aj didaktický význam pre menej chápavých divákov ("Pozor, teraz to príde"). Neviem, ako vyznieva nahovorená verzia z roku 1942, ja som videl a hodnotil iba pôvodnú otitulkovanú verziu. A po tej druhej ani netúžim. Už mám niekoľko nepríjemných skúseností s kolorovanými čiernobielymi filmami, nepotrebujem ďalšie negatívne zážitky. (02.09.2015)

Věčný tulák Charlie Chaplin se opět chopil režisérských otěží a střihl si další tragikomickou postavu ve filmu plném úžasných gagů, hořkosti života a nádherné hudby, z níž mě nejvíce zaujal Flight of the Bumblebee, který v jistých dvou scénách dokonale vystihoval danou situaci:) "Světlo jejího půvabu odejde s ní. On bude znovu ponechaný své prázdnotě, ponuré a osamocené existenci..." (25.12.2013)

Zlatá horečka na Aljašce aneb jak se stal tulák Charlie milionářem. První z řady dlouhých filmů, se kterým Chaplin prorazil. Ve své době poměrně nákladný film, který si vyžádal řadu triků a velké množství komparzu. Viděl jsem delší verzi 95 minutovou. To byla asi chyba, protože film byl až příliš rozvleklý. Některé scénky si zasloužily zkrácení. Známá konzumace boty mě nedostala, stejně jako horská chatka v labilní rovnováze na kraji útesu. Šmrnc mají romantické pasáže lásky beznadějného losera k bohyni Georgie. A co mě dostalo nejvíc, byl tanec s houskami. Mistrná pantomima spojená s loutkovým divadlem v dokonalý celek. Chaplin byl vskutku mimořádný a originální komik. 64% (29.01.2012)

Díky Chaplinovi jsem začal mít rád němé filmy a pochopil, že v nich můžu objevit něco nového, podobně opojného jako v pozdější produkci. Konkrétně tenhle film mě naučil mít rád trhaný obraz, nezastavitelnou hudbu v pozadí, naivní triky a přehnané herectví. Těžko říct, jestli bych bez Zlatého opojení vůbec našel odvahu vidět ty desítky úžasných filmů beze slov, které plní vitríny nenažraných intelektuálů... Tím nechci říct, že pouze a jedině tenhle Chaplin otevře "bránu k poznání". Na každého asi čeká jiný film, pokud vůbec - ale stojí za to hledat. (22.08.2005)