Zlaté opojenie

Věčný tulák Charlie Chaplin se opět chopil režisérských otěží a střihl si další tragikomickou postavu ve filmu plném úžasných gagů, hořkosti života a nádherné hudby, z níž mě nejvíce zaujal Flight of the Bumblebee, který v jistých dvou scénách dokonale vystihoval danou situaci:) "Světlo jejího půvabu odejde s ní. On bude znovu ponechaný své prázdnotě, ponuré a osamocené existenci..." (25.12.2013)

O vaření boty, přeludu slepice, tančících houskách nebo houpající se boudě je zbytečné hovořit :). Pobavil mě ještě okamžik, kdy je chlap z boudy vyexpedován prostě tak, že se otevřou dveře a ven ho vyfoukne, zaujal mě moment zpívajících lidí na nový rok, který je vlastně velmi smutný (delší záběr na tvář postarší prostitutky). Plus masová scéna s prospektory, plahočími se na Chilkootský průsmyk ... hm ... toto natočit v roce 1925 - respekt! Taky si vybavuju dokument, ve kterém popisovali, jak bylo původní chaplinovou vizí, aby slepice běhala po skutečné zasněžené krajině, ale bylo to prý natolik náročné, že od toho upustili (zbylo z toho jen pár záběrů). (08.12.2013)

Zlaté opojení byl první Chaplinův celovečerní film, který jsem před lety viděl. Do té doby to byly jen krátké filmy, které jsem měl rád, a najednou tu byl přes hodinu dlouhý film, což pro mě bylo jako zjevení a já jen s úžasem koukal, jak skvělým herecem a režisérem Chaplin byl. Všechno ve filmu perfektně funguje - gagy, smutek, sentiment, uličnictví. Jen ta verze, kterou jsem viděl tehdy pouze s mezititulky byla lepší, protože verze s Chaplinovým komentářem docela ruší tu krásnou pohodu, kterou divák zažívá při sledování němých filmů. (05.01.2011)

Jedná se o jeden z nejslavnějších Chaplinových filmů a v podstatě všechno funguje jak má. Všiml jsem si však, že některé jeho filmy, včetně ZO trpí určitým neduhem, a to je rozpad na jakési dvě část, z nichž jedna je třeskutě vtipná a spíš v duchu raných grotesek, přičemž ta druhá je ve stylu emotivnější Chaplinovi tvorby. Je sice taky dobrá, ale po divokém rozjezdu plném přerostlých kuřat a vychytralých padouchů působí o dost rozvláčněji. Charlie sice i v tomto případě dokáže dojmout, ale k dokonalé vyváženosti dojemné a legrační složky takového Diktátora má Zlaté opojení ještě daleko. Přijde mi že Chaplinův komentář z roku 1941 je trochu zbytečný. Doslovnost je v kontrastu se sympatickým tulákovým obličejem, který sám dokáže vykouzlit všechny emoce, spíš na škodu. Přesto se mistrovi daří i do komentáře zařadit pár hezkých vtípků, takže stejně nezbývá než smeknout buřinku. (10.11.2004)

Viděl jsem tu sedmdesátiminutovou verzi doplněnou navíc o "dabing". Zezačátku jsem se toho děsil, ale pak jsem zjistil, že vypravěče dělal a jednotlivé postavy daboval sám mistr Chaplin a trochu se mi ulevilo. Mluvení film vůbec nerušilo, jak jsem se původně trochu bál. Jedná se o klasický Chaplinovský zábavný snímek, rozhodně více než příjemně strávená hodinka. (11.09.2009)