Všichni moji cizinci

Fantasy v anotácii je trošku také zavádzajúce. V pohode by vystačilo, keby uviedli len dráma. Naozaj som nevedel, čo od filmu očakávať, pretože sa mi v hlave vynáralo počas jeho sledovania množstvo otázok a špekulácií. Ale takú paľbu, akú som dostal v závere filmu medzi oči, tak to som naozaj nečakal! Pre mňa osobne bol toto jeden z najsilnejších filmových zážitkov za poslednú dobu ! Dnes večer sa mi pred očami odohrala veľká filmová frajerinka! (26.01.2024)

"I was just struggling through life... But you passed !" Ze začátku se zdálo krkolomné (začátek vztahu) ale sexy ! Pohledných věcí je tu více. Režie je vyloženě pastva pro oči a na opravdu malém prostoru v podstatě dvou míst hrozně moc muziky. Atmosféra je výjimečná a velmi komfortní. K sežraní je i primární duo Scott a Mescal. Ten je tu nečekaně charismatem zcela přetékající byť má menší roli. Trošku mi přijde úsměvná podobnost s jistou jeho postavou jinde. Avšak kdo mě naprosto překvapil byl Andrew S. Neviděl jsem ho téměř nikde a moc mě nebral, ale tady prodal naprosto procítění výkon plný nuancí. Snadno se s ním dá ztotožnit hlavně v dnešní osamělé době. Tudíž on je velké překvápko a i přes okázalejšího Mescala je to One Man show. Power of love   a obecně poměrně trefný a emočně nabitý OST tak nějak zpětně teaseruje jisté věci, které se zde stanou. Nechci vůbec spoilerovat, protože to u tohoto filmu bude mít dost velký negativní efekt... Ve zkratce tedy můj jediný problém tkví v tom, že na začátku máte jistou představu o tom, jaký příběh sledujete i když je zvláštně vystavěn, ale později se to co 20 minut stává něčím trochu jiným  a tak mě to co chvíli vytrhlo z dění. Primární chyba je tedy neukotvenost a nedostatečné nastínění poměrně zásadní změny statusu Quo. Ono když se dočtete, že to lehce mění původní mangu a v čem, tak vlastně vidíte, jak tvůrce přidal spoustu svých myšlenek co už tak původně dost originálního příběhu, který ale spolu nedrží koherentně a tak původní linka v bytě + velmi originální řešení rodičovských problémů nezapadá nejlépe do motivů nových. Konec pak tedy zpětně vysvětlí spoustu bizarních momentů předtím a pozvedne tak nějak celý film o dost výše a dokážu si představit kultovní status za pár let hlavně u nehetero skupin, ale na tak silný příběh holt bylo potřeba trošku zručněji nastínit jisté věci. Velmi zmatených 8 z 10 a znovushlédnutí a následnému přehodnocení se nebráním. (10.04.2024)

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)

(7/10). All of Us Strangers je přesně ten typ filmu, u kterého uděláte nejlépe, když si o něm před jeho zhlédnutím nebudete nic zjišťovat. Film vás od prvních minut pohltí svým omamným vizuálním stylem, který dokonale reflektuje celkovou meditativní náladu filmu. Pokud od takového filmu čekáte něco jiného, než hloubavé dialogy a pomalé záběry kamery na tváře herců, tak budete zklamaní. Ale už jenom z mixu žánrů jde vyčíst, že nepůjde o snímek lehký na sledování. Když jsme u mixu žánru, tak je zde kolonka "fantasy", která je dosti zavádějící. Možná jsem během svého letošního studia literatury nepochopil, co všechno fantasy dokáže obsáhnout, nebo bych v tomto případě volil spíše nálepku "mysteriózní" žánr. Herecké obsazení je v All of Us Strangers velice skromné. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ba naopak, ústřední čtveřice tak může zářit na všechny strany a že se jim to daří na jedničku s hvězdičkou. Herecký koncert zde řídí ústřední postava, kterou ztvárnil irský herec Andrew Scott. Musím smeknout před jeho hereckým výkonem, protože odehrát celý film prakticky jen na svých bedrech je úž pořádné herecké umění. Nebyl na to však sám, protože mu s tím pomáhal Paul Mescal. Tento poměrně neznámý herec, paradoxně také z Irska se začíná v poslední době pořádně probíjet do širšího povědomí a tu největší šanci dostane letos v druhém Gladiátorovi. Musím říct, že All of Us Strangers mě ujistilo v tom, že se v jeho případě o kvalitu hereckého výkonu bát nemusím. Hluboce smekám nad výkonem těchto dvou irských herců, kteří mě pohltili svou chemií, která mezi nimi proudila. Je obtížné vyzdvihnout samotné téma filmu, protože nechci nic prozradit. Mohu jen říct, že výsledná katarze byla očekávaná, ale i přesto zaútočila naprosto přesně. All of Us Strangers jsou mrazivě organickým snímkem pro náročnější diváky, kteří rozhodně nejsou homofobové a nevadí jim pomalu odkrývat hloubavé tajemství, které se nad celým snímkem vznáší. "I'll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door." (25.04.2024)

Na poměry příběhů z londýnských věžáků dobré drámo. Co dobré, vlastně úplně jedinečné. A to, prosím pěkně, za beatů Pet Shop Boys?! Jeden osamělý muž v bytě zde dokázal rozjet podívanou, o které se mi ani nesnilo. Andrew Haigh vytunil předlohu Taiči Jamady pro 21. století a přináší emoční nálož jak z pohledu rodičovství, tak i prostřednictvím neméně důležité linie queer. Herecky není třeba nijak komentovat. Stačí se jen podívat na ta čtyři hlavní jména v titulkách. PS: Snad jen, že už nám Paul hezky začíná svým charismatem růst z nedospělého otce v dospělého gladiátora :) [Viennale 2023] (31.10.2023)