Všichni moji cizinci

Tady jsem neměla obavy a i když jsem netušila, co čekat, věděla jsem, že je to sázka na jistotu a že mě film nezklame. Konečně vysoce kvalitní film, herecká symfonie, skvěle padnoucí soundtrack, inteligentní scénář, který výborně přechází mezi linkami čtyř hlavních protagonistů. Emoční náboj od začátku do konce, aby na konci zažil divák závěrečný emočně-sopečný výbuch. Tleskám a děkuji konečně po dlouhé době za kvalitní filmový zážitek. (28.01.2024)

Na poměry příběhů z londýnských věžáků dobré drámo. Co dobré, vlastně úplně jedinečné. A to, prosím pěkně, za beatů Pet Shop Boys?! Jeden osamělý muž v bytě zde dokázal rozjet podívanou, o které se mi ani nesnilo. Andrew Haigh vytunil předlohu Taiči Jamady pro 21. století a přináší emoční nálož jak z pohledu rodičovství, tak i prostřednictvím neméně důležité linie queer. Herecky není třeba nijak komentovat. Stačí se jen podívat na ta čtyři hlavní jména v titulkách. PS: Snad jen, že už nám Paul hezky začíná svým charismatem růst z nedospělého otce v dospělého gladiátora :) [Viennale 2023] (31.10.2023)

Tak toto malo dve absolútne protichodné polovice. V prvej to začne veľmi sľubne, je to pútavé a má to nábeh na pozitívne hodnotenie, ale to, čo príde v druhej polovice, resp. až ku koncu, je jedno veľké utrpenie. Človek má pocit, že posledných 20 minút je celá stopáž filmu. Nula dialógov, rozťahané scény a proste nuda. Doslova ma išlo roztrhnúť a veľmi málo chýbalo, aby som to predčasne vypol. Asi len zo strachu pred narušením miestneho vysokého hodnotenia nedám 2 hviezdy. (02.02.2024)

Scénárista a režisér Andrew Haigh má nezaměnitelný rukopis a ani jeho další film nezůstává dlužen pověsti vybroušeného díla plného autentických dialogů a chemie ústředního páru. Andrew Scott, Paul Mescal, Clare Foy a Jamie Bell zde předvádějí nádherný herecký koncert a celý závěr vás emocionálně smete. All uf Us Strangers je výjimečný počin a je velká škoda, že není k vidění na velkém plátně, protože to by pro mě byly ještě větší emoce. (07.02.2024)

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)