Plaváček

Mě se to líbilo, a herci to zahráli a zazpívali úžasně. To že se ve filmu pouze zpívá je úžasné, a třeba pro mě až dojemné. Jako pohádku film ale vůbec neberu, je to pouze zpívaný film o lásce a štěstí. Krásné písničky s příběhem jsou TOP celého filmu. Přiznám se, že jiný takový neznám! Hvězdiček 5***** (09.12.2018)

Ještě než začala Bartoška pravidelně vystupovat v telenovele Blesk a Aha!, mihla se v několika filmech, kde vždycky někoho uhnala k provedení oddacího rituálu na MNV, ať už šlo o páření upírů, nebo tady - v příběhu o týpkovi, který neví, že koš děravější než pirátské plachty opravdu nemůže plavat. No nevadí, alespoň víme, jak se dřív řešila otázka regulace porodnosti. A taky že si s adopcí hlavu příliš nelámali. Herců tu moc nenajdete, všechno to jsou pěvci 80. let, kteří hrají asi jako členové školního neochotnického klubu. Navíc hudba, na níž TV film stojí, je většinou naprosto příšerná, jen s čestnou výjimkou písniček, které zpívá Pavel Bobek, nejsympatičtější postava. Jinak je to celé taková slabota a unylá pitomost, až je s podivem, že se v ní chtěla nudná mainstreamová elita 80. let ztrapnit (krom Bobka samozřejmě!). Vyřešit problém nedostatku zpívajících herců nasazením zpívajících neherců je srovnatelný s řešením, že tonoucímu hodíme na pomoc pláštěnku, aby nebyl příliš mokrý. (27.10.2013)

Když jsem dneska vobaloval řízky, tak sem měl špinavé ruce a plno práce a nemohl jsem to přepnout když to začalo.Myslel jsem si že to vydržim, ale když jsem se po 30 minutách přistihnul, jak se snažím udusit v misce se strouhankou vzdal jsem to.Příšerná papundeklová zhovadilost, s příšerným Hložkem, příšerným Vítkem, příšernou Bartošovou a s příšernými písničkami. 1* za Marušku Rotrovou, kterou bych s radostí přeřízl....tenkrát samozřejmě. 10%. (14.10.2012)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)

Tragikomické spojení zpěváků, kteří neumějí hrát (s výjimkou Laďky Kozderkové v roli Sudičky a Josefa Zímy) a kteří po pravdě řečeno ani co hrát nemají. Slaboučká až únavná kolovrátková diskohudba, okázalé kostýmy, které by se hodily spíš na divadelní scénu, režie bez jediného nápadu. Pohádka je tak nudná, že dnes má cenu se na ni dívat už jen jako na dokument o tom, jak vypadaly a zpívaly naše popové celebrity na sklonku totáče. (21.10.2012)