Réžia:
Jiří AdamecScenár:
Jiří ChalupaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Jiří ZmožekHrajú:
Miroslav Vladyka, Ivana Andrlová, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Karel Černoch, Martin Stropnický, Iva Janžurová, Kateřina Hejdušková, Světlana Nálepková (viac)Obsahy(1)
Ve volném pokračování pohádkové komedie Co takhle svatba, princi? se znovu setkáte s princem Davidem a jeho ženou Bělou. Oba se těší na děťátko, které se jim má co nevidět narodit. Princ David si přeje syna, dědice trůnu, a když v kolébce zavrní holčička, nedokáže se s tím smířit. Chvíli mu potrvá, než vezme svou dceru na milost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (131)
Pro hudební pohádku Ať přiletí čáp, královno! platí to stejné, co o prvním díle. Dobré obsazení, jednoduchý pohádkový příběh a známé písničky především z neustálého přehrávání z gramodesek, které jsme měli jako děti. Sice je to stále to stejné, ale není to ani výrazně horší. Proto rád zůstanu na třech hvězdách a někdy v budoucnu se těším na zopakování s dětmi. ()
Jedna z nejhorších a nejnudnějších českých pohádek. Příběh je v podstatě o ničem, uvařený z vody. Jeho lepší části jsou jen napodobováním zápletek lepších nebo všeobecně známých pohádek, zbytek nedává příliš smysl. Celý děj je zmatený, diváky nečeká žádné dobrodružství ani zajímavý příběh. Možná až příliš dlouhou stopáž vyplňují dlouhé, nesmyslné a trapné, rádoby zábavné dialogy o ničem, které jsou hlavně pro děti příliš složité a po chvíli začnou nudit nejen je. Velká část pohádky je také vyplněna písničkami, úroveň mnohých z nich značně zvyšuje politický podtext. Některé písničky filmu přidávají, jiné naopak ubírají. Po čase ale opět začíná většina z nich nudit svou délkou a také tím, že během písniček se kamera zaměřuje téměř výhradně na zpívajícího herce ve stále stejných úhlech. Princ a ztracená dcera jsou navíc značně nesympatičtí. Film příliš nezachraňují ani slavná herecká jména, a zapamatovatelných výkonů je spíše pomálu. Všechny pokusy o zábavné a vtipné scény vyzní většinou trapně a do ztracena. Při zdlouhavých nedějových dialogových scénách si divák nutně začne všímat nelogičností. A že jich je. Například rozhodnutí prince zbavit se dcery, místo aby si ji prostě nechal a za rok si pořídil další dítě, jeho následná změna názoru následovaná pokusy ztracenou dceru objevit, nebo to, že ani Matěj, ani chudá pradlena nevrátili dítě zpátky rodičům, když o něj zase stáli. A ve filmu si jen trochu pozornější divák všimne i spousty chyb, jako když ve filmu pětkrát zopakují, že je středověk, přičemž interiéry i oblečení zapadá bezpochyby již do novověku. Tahle pohádka si nejspíš vytvořila svou vlastní alternativní historii, do níž zjevně zapadá i topení a elektrické osvětlení, jež jsou k vidění hned v několika záběrech zámku. A když oko v této nudné pohádce nemá na čem spočinout, začne si prohlížet přezdobené a podivně zbarvené kostýmy a klobouky. Princezny nosí většinou jasně růžovou, asi jako desetileté holčičky, co si na ně potom hrají, zatímco král sousední země Matyáš jakoby se pokoušel na sebe navléknout všechny barvy duhy, takže připomíná klauna, co si hraje na papouška. Úplně zbytečná a podprůměrná pohádka, která evidentně vznikla prostě proto, aby byla. ()
...a byla svatba. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Takže díky Jirkovi Chalupovi poprvé v dějinách můžeme vidět, jak pokračuje pohádka o chudé dívce po její svatbě s princem. A je to pád na tvrdou zem: Milá Běla je na tom u dvora hůř než vévodkyně z Hohenbergu dej jí Pán Bůh nebe. Princ, který se v prvním díle celou dobu projevoval jako rozmazlený idiot, aby se ve finálním záchvatu šlechetnosti a moudrosti správně oženil, je po svatbě zase tímž idiotem jako dřív. Sice, aby to duše dětského diváka vůbec unesla, okamžitě lituje toho, že dal své prvorozené dítě někam odklidit, ale aby zase bylo o čem hrát, nastupuje věrný Matěj, který sedm let bezdůvodně tají, kam všemi hledanou princeznu zašantročil. To probíhá za brutálního neutuchajícího nástupu Zmožkova klávesového kolovrátku a nekonečných árií, z nichž zvláště ty princovy nelze poslouchat bez pocitu trapnosti. Přidáme-li k tomu pokročilou senilitu v prvním díle excelujícího krále, s ní ruku v ruce jdoucí senilitu scénáře i režie, není tu moc o co stát. (Zmínky o "středověku", které by byly třeskutě blbé, i kdyby se v pohádce něco připomínajícího středověk vyskytovalo, ponechme stranou.) Oproti prvnímu dílu jsou zde sice i některá zlepšení (Andrlová zpívá sama, značné zmenšení prostoru pro nemehlo Černocha), ale ta to nevytrhnou. Nejroztomilejší postava je sousední král Matyáš, který se objeví jen jednou, přijede válčit, místo toho zazpěje árii míru a zase beze slova odjede. Kdysi mě bavila králova "inspekční" píseň "všechno naruby tu je", která mi na rok 1987 připadala poměrně odvážná. Blbý je jednak to, že je to zase jen tehdejší typická dikobrazácká komunální satira, jednak fakt, že z úsporných důvodů při tom krále vidíme výhradně samotného někde na louce. ()
Královské kostýmy jsou tak příšerné, až jsou vtipné. Stejně jako pohádka. Zápletka je sice poněkud přitažená za vlasy - jak snadno se žena zbaví dítěte...ale vynikající je opět královský pár, vývoj příběhu, celkem povedené jsou opět písničky. Navíc, exteriéry zámeckého parku v Průhonicích a samotného zámku jsou překrásné. Na televizní tvorbu konce osmdesátých let výborné, kam se hrabou dnešní pohádky, které jdou navíc do kin! ()
Nebyla jsem vůbec na něco takovýho připravená. Všichni zúčastnění si to asi zhusta užívali a jo, je to strašná prdel. Sice jsem z děje skoro nic nepochopila a hodně se tam zpívalo, ale ten scénář snad psal nějakej zhulenec, to byly pecky. K tomu Vladyka s uchýlnýma vlasama, Nárožnej s vlasama jak upgradeovaná Hejmova hříva, Janžurka co nalejvá miminu víno a vůbec, to snad ani nebyla pohádka, ale sranda to byla každopádně! ()
Reklama