Americká idyla

Idylický príbeh americkej rodiny ako zo žurnálu sa začne rozpadávať dospelosťou dcéry. Sme na konci 60-tych rokov a z dcéry sa stáva politická aktivistka. To by nebol ten najväčší problém... jej názory však začínajú byť slepé a extrémistické. V tomto je paralela s dnešným svetom, keď mnoho ľudí bez rozmyslu a nepochopenia rôznych udalostí radikalizujú svoje názory. Samotný film strieda lepšie chvílky so slabšími, v tomto je McGregorov filmový debut nevyvážený a určite sa mohol aj scenáristicky lepšie pripraviť. Treba však podotknúť, že na takejto náročnej téme by sa mohol popáliť aj skúsený režisér. (02.06.2017)

Nechcete mat deti? Pustite si tento film, ktory vas utvrdi v tom, ze robite dobre. Radsej ziadne deti jak taku jednu neznesitelnu rozmaznanu jebnutu dceru, ktora proste musi robit vsetko preto, aby najebala rodicov. Neustale sa buri, ale absolutne netusi, co chce. Hlavne, ze to nebude to, co robia jej rodicia. A ked pri tom zacnu zomierat ludia, tak je jej tiez vsetko jedno. Uz ta dost neznesitelnu povahu robi este neznesitelnejsim jej koktanie, ktore sa neda pocuvat. No a akokeby nestacila jedna jebnuta aktivistka, tak sa neskôr objavi dalsia, ktora zakazdym, ked poviete biele, tak bude tvrdit, ze spravne je cierne a naopak. Neviem presne urcit v com presne je hlavna chyba, ze film nefunguje, ale najskôr to bude vsetko dokopy. Mimozny namet, divne herecke vykony, nezazivna rezia. Jednu hviezdicku davam za niektore absurdne sceny, ktore ma aspon rozosmiali. (17.03.2017)

Další naprosto zbytečná adaptace plná nepochopení a/nebo trivializace předlohy (zdá se, že Ewan McGregor dokoce nepochopil ani smysl Rothova fiktivního vypravěče v podobě Nathana Zuckermana). V samotném závěru v tomto smyslu typický kýč, který jde proti smyslu všeho, co se v příběhu odehrává. Filmové adaptace literatury mají smysl jen tehdy, když svébytně využívají možnosti filmové řeči, případně když předvádějí originální interpretaci. Tyhle midcultové sračky ovšem svojí zaslepenou úctou a zároveň vlastní impotencí mají zřejmě jediný smysl - představovat levnou náhražku těm, kdo neumí číst. (17.09.2018)

Na tento film jsem se těšila 2 roky. A to jsem si ho pustila ve chvíli, kdy jsem si chtěla dát nějakou odlehčenou komedii či tak něco...A sice jsem se totálně minula, ale za mě - stálo to za to :) :) Desplat - jako hudba - no tak to když jsem viděla v úvodu - tak už jsem se uvelebila :) Herecky - naprostá krása a ta atmosféra - já jsem nadšená. To téma, to prostředí, obviňování, nejistota, strach, obavy co bude dál, plno otázek - vyčítání (scéna v blázinci kdy Connelly prohlásí - "Ty" - no tak to byla síla. A jak to tedy bylo? Co bude dál? A jak tohle může člověk přijmout či s tím pracovat? A ten závěr - takovouhle husí kůžu a zaskočení jsem opravdu dlouho neměla. Bylo to neskutečně těžký a náročný, ale zároveň tak skvěle hlavu matoucí a zanechalo mi to v paměti hodně silný zážitek, který si klidně ještě jednou připomenu :) (17.10.2017)

Roth jako spisovatel mi nesedí, ale coby autor filmových předloh mě zatím nezklamal. V tomto případě nejde jen o generační střet, ale především o rodiče, kteří dali svému dítěti prakticky vše, co mohli, vychovali ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale ani to nebylo nic platné. McGregorovi se podařilo až příliš věrně zachytit jednu z mých nočních můr, přičemž vedle skvělé režie přidal i výborný herecký výkon, díky němuž jsem jeho otcovské zoufalství cítil takřka na vlastní kůži. Skvěle mu sekundovala Jennifer Connelly v roli matky, která se se ztrátou dcery vyrovnává po svém a líbila se mi i poněkud hysterická Dakota Fanning jako dcerka zblbnutá levicovým aktivismem. Skvělá prvotina a poměrně nízké hodnocení jako už tolikrát opět nechápu. 90% (20.07.2017)