Réžia:
Thomas CailleyKamera:
David CailleyHudba:
Andrea Laszlo De SimoneHrajú:
Romain Duris, Paul Kircher, Adèle Exarchopoulos, Tom Mercier, Nathalie Richard, Nicolas AvinéeObsahy(1)
Ve světě, který sužuje vlna mutací, jež postupně mění některé lidi ve zvířata, dělá François (Romain Duris) vše pro to, aby zachránil svou ženu, která je tímto záhadným zlem postižena. Když se v kraji objevují tvorové nového druhu, vydává se se svým šestnáctiletým synem Emilem (Paul Kircher) na výpravu, která navždy změní jejich životy. (mac000)
(viac)Videá (3)
Recenzie (20)
V době, kdy místo například prasečí chřipky chytneš prasečí rypák se žije opravdu zajímavě! V říši zvířat se nám opět krásně misí žánry. Od scifi, přes drama až po body horror. Hodně zvláštní kousek, který přináší náhled na svět z takového úhlu, že se nad tím člověk musí fakt pozastavit. Kromě toho je v pozadí vlastně docela obyčejné drama. Tady cením hlavně originální nápad, tohle si určitě zaslouží pozornost, ale nebude to pro každého. Žít a nechat žít! ()
Když se evropské produkce pokouší o žánrovky s fantasy nebo sci-fi prvky, málokdy to dopadne dobře. Říše zvířat uniká průseru jen o chlup. Chybí jí vysvětlené důvody proměn lidí ve zvířecí tvory a spíše než zajímavá, je úsměvně naivní. A také jí při předvídatelnosti a dějovém klišé schématu chybí artový přesah, který udělal skvělým například švédsko-norské “zvířecí podobenství” Tina a Vore. [Karlovy Vary IFF] ()
Tady to vypadá jakoby každý komentoval jiný film i žánr, a to se mi líbí. Filmový pohled natolik obyčejný, že někoho až pobuřuje svým klidem, když premisa provokuje k senzacechtivosti a postepidemiologickému chaosu; přitom hlavní téma je tu spíš puberta a rodinné vztahy v nejužším kruhu, takové tradiční francouzské psychosociální drama. Nálepky sci-fi a dobrodružné to nabalilo jen pro formu příběhu na pozadí, což mohlo u někoho vzbudit nenaplněná očekávání, ale mě tohle pojetí námětu a umírněná civilnost bavila víc, než Avatar, Já legenda a Válka Z dohromady. ()
Nemůžu si pomoct, ale tohle francouzské mládežnické fantasy mi přišlo spíš "woke", než sci-fi. Jen v rolích "těch jiných" se tu neobjevují homouši, tranďáci, nebinárové, nebo podobná úchylná individua, ale mutanti. Mutace se šíří celou společností, snad nějakým virem (to není řečeno) a napadá i do té doby normální jedince. A ti se pak postupně začínají měnit v podivná lidozvířata všeho druhu. A jsou samozřejmě pronásledováni netolerantní většinou. No, popravdě si za to ale můžou sami. A náhodou já bych nějakou dobrou mutaci taky bral, nejradši bych zmutoval v nějaké nesmrtelné nezničitelné monstrum typu Wolverine s vysouvacími drápy v pazourách. ()
„Svět se v prdel obrací, všichni budem jinací. Zrůdy se tu hromadí, v kapradí nám dovádí.“ Tak ne, nedovádí. Jen letargicky koukají skrz OKÉNKO ODCHYTOVÉ SLUŽBY: [][] Zbytečně se netěšte, mutantů je v tom jak šafránu, zato výchovných momentů tři opičí prdele (Lana s obličejem paviána promine). [] Poučení z filmu. Chcete-li se sexuálně identifikovat např. jako orel, coming out z hnízda se nedoporučuje bez padáku, jinak si zmačkáte zobák. Mladík Fix, řečený „neuč orla létat“ a jeho mávání křídly pobavilo. [] Darovaná ryba? Obvyklá chyba. Emil měl Fixe radši naučit chytat ryby. [][] Bohužel, pro intenzivnější a komplexní artový dobytek, ech, chtěl jsem říct prožitek, mi ve Zvířatech chyběl nějaký ten zvrhlý chlupatý sex, čímž nemyslím méďu Teda, ale např. lesní soulož neandrtálských mužatek v Tina a Vore, což je taky LGBT+ film o jinakosti, ovšem čtyřhvězdičková, echt hnusná mňamka. ()
Reklama