Už tu nežijeme

Miluju ženu. Není to ale bohužel moje manželka. Tak nějak ve stručnosti by se dalo charakterizovat toto malé velké drama, kde se řeší manželské vztahy, láska a nevěra. Film zaujme hereckými výkony především ve vypjatých dialogových scénách. Takových filmů se moc netočí a když, tak vzniknou u malého studia a do široké distribuce se dostanou díky festivalům. (16.12.2010)

Uvěřitelnej příběh, uvěřitelný postavy, uvěřitelný vztahy mezi nima... Ten film je prostě jako ze života. Jenže k čemu to je, když se tam za celou dobu nic moc zajímavýho neodehrává? Doufal jsem, že až se provalí ta nevěra, tak se to snad nějak rozjede. K přiznání nevěry sice došlo, ale žádný oživení to nepřineslo. Film dál ubíhá ve stejnym pomalym tempu a končí poněkud bez pointy. Možná osoby žijící v manželství na tom najdou něco víc, ale mě to moc nebavilo... (22.11.2013)

Na dotek, který je v podstatě o tomtéž, mě svého času nedchl a je zajímavé, že dva filmy se shodnou tématikou u mě dokážou vyvolat tak protichůdné emoce. Mohl bych napsat, že mě Curranův film nudil, a byla by to pravda v tom smyslu, že nejméně každá druhá scéna, ale co to povídám, každá scéna, byla zhruba třikrát tak dlouhá, než by bylo vhodné. Ale to je jen část pravdy, protože ve skutečnosti mě tohle drama spíš dráždilo. Měl jsem intenzivní pocit, že si tady na velké sdělení a city jenom hrají, že to je takový rafinovaný kýč pro festivalové publikum. Samozřejmě Naomi Watts je náležitě půvabná, a co si budeme povídat, v těch hanbatých scénách (které opět považuju za laciné lákadlo pro mužské publikum) k nakousnutí, Laura Dern je výborná charakterní herečka, jenže mi přišlo, že tady nemají co hrát. Manželské krize jsou barvitě popsány v nespočtu dramat a v tomhle žebříčku pro mě Už tady nežijeme rozhodně nebude figurovat na předních místech. Celkový dojem: 40 %. (06.10.2010)

Po, řekněme lepším, fotbale (fandil jsem Španělsku, takže jsem byl rád, že vyhráli MS) přišla hodně ledová sprcha v podobě tohoto filmu. Nejdříve mě zaskočil dabing. I když byl jeden z těch lepších, tak já se chtěl dívat na film s titulky, ale řekl jsem si, že když už jsem to rozkoukal (a ze začátku to vypadalo zajímavě) tak jednou (doufám teda, že to bylo naposled, v rámci Amerického nezávislého léta) to vydržím. A tady přišel druhý zádrhel - ten film je nudný. Přišlo mi, že se plácá od ničeho k ničemu a sem tam se řeší vztahy. Na štěstí zde jsou minimálně tři skvělí herci (Ruffalo, Dern a Watts), kvůli kterým jsem to nejen, že dokoukal, ale taky dávám o něco lepší hodnocení (bez nich je to sotva za dvě hvězdy). Tohle se prostě "tak trochu" nepovedlo. A přitom ten snímek má o čem vyprávět (má silné a aktuální téma). Takže, jak říkám - 50 % s tím, že nebýt té trojice herců, které jsem uvedl nahoře, jdu nekompromisně níž. (12.07.2010)

Vztahový labyrint plný pochybností, více druhů lásky i potřeby v jemném civilním a nenuceném provedení. Neříkám, že všechny dialogy a scény poznávám, ale rozhodně se mi dokázaly dostat pod kůži a cítil jsem v nich něco reálného, něco ze všedního života, což se příliš snímkům nepodařilo. Pomáhá tomu určitě i obsazení, které i pouhým pohledem na dobře zvládnuté role vyvolává pocity odcizení a vzájemné (až) bezcitnosti. Což mě na (první pohled) tak malý film velmi příjemně překvapilo. (26.07.2010)