Hranice života

Po vizuální stránce jde o něco neskutečně podmanivého. Byla jsem omámena hned první scénou a omámena jsem zůstala i během závěrečných titulků. Náročný snímek, který vám bude chvílemi připadat jako naprostá šílenost, jenže ten film vás zkrátka pohltí a nepustí. Každý dialog jsem doslova hltala a chtěla odhalit pointu filmu, na závěrečnou pasáž na mostě se jen tak nezapomíná. Jak tady čtu, hodně lidí to srovnává s Lynchem, ale Hranice života je mnohem přístupnější film pro diváka než takový Mulholland Drive, který jsem dodnes vůbec nepochopila. Hranice života má alespoň nějaké rozuzlení a čím víc divák nad filmem přemýšlí, tím víc mu jednotlivé části do sebe zapadnou a začnou tvořit ucelený celek, i když na plné pochopení některých scén a jejich význam to bude chtít minimálně ještě jedno zhlédnutí, tu pátou hvězdu si tedy ještě nechávám. (25.08.2012)

(Trestuhodně opomíjený snímek od shlédnutí traileru /2005/) Naprostá paráda. Předem si musím postesknout nad všemi "tříhvězdičkovými hodnoceními", a oprávněně konstatovat, že takoví uživatelé se v příběhu bohužel ztráceli (jak většina z nich hrdinsky a smutně přiznává); tím pádem jej plně nedocení. Paradox je, že jsem v dlouhém časovém intervalu (asi od Temného rytíře) nenarazil na jiný film, který by si stoprocentní rank zasloužil více. Já tomu rozumím: když něco nepochopím, nebudu to vychvalovat do nebe...! Takže: jaká je před zřením Stay nejlepší rada? Jednodušší být nemůže: dopředu mi stačilo vědět, že Forster bude nejpíše pracovat s paralelními vesmíry, ale moc jsem na to nespoléhal. Snímek jsem prostě pustil, a snažil se moc nepodivovat na několika velkými WTF momenty - mimochodem přirovnávání k režisérovi Twin Peaks občas sedí dokonale. Doufal jsem v inteligentní konec, neboť jsem nevěřil, že režisér takového formátu si s divákem sprostě pohraje, a nakonec jej nechá tápat v hluboké temnotě (jako Lynch). A to se naštěstí opravdu nestalo. Další důležitá věc je uvědomit si, že Stay je HODNĚ sci-fi. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlépe zpracovaných sci-fi příběhů všech dob, a možná i proto jsem se do něj tak zamiloval. Jak jinak lze číst hard science fiction povídku, než nechat se unášet komplexním textem, a ke konci spoléhat na odzbrojující pointu? A pointa je v tomto případě ne fackou, ale hned pravým hákem do dobrovolně nastavené brady. Stejně jako k těm nejlepším knihám žánru, kdy čtenář očekává, že nebude zhrzen, jsem přistupoval k tomuto revolučnímu kousku. A i když dalších kladů lze vypsat hodně a byl by z toho komentář na sto řádků (herci, kamera, režie, hudba, vizuál), tak nakonec zmíním, že film je ne nepodobný úžasné Fontáně. Já sám za sebe jsem byl velmi překvapený, šokovaný, a zadostiučiněnost se dostavila v míře, která nemá u hollywoodských majstrštyků obdoby. (13.01.2010)

Totálne prekvapenie. Že týto herci a práve režisér oskarového filmu Ples príšer (2001) natočia totálnu haluz, kde až do samého záveru netušíme o čo ide. Sam (Ewan McGregor) je psychiater ku ktorému príde mladý chalan Henry (Ryan Gosling) a oznámi mu, že na svoje 21 narodeniny sa presne o pol noci zastrelí. Prečo to chce urobiť, veď život dokáže byť tak krásny, ako hovorí Lila (Naomi Watts), bývalá Samova pacientka jeho terajšia veľká láska. Prečo Henry tvrdí že jeho rodičia sú mŕtvy, keď to vôbec nie je pravda. A pri Henryho slovách „Kto vie, aké je to tam na druhej strane?“ mi prebehli po chrbte zimomriavky, ako už dávno pri žiadnom horore. Jednotlivé scénky sú pospájané plynulými zábermi, aké sme už síce videli v pár filmoch no nie tak často aku tu. Prostredie filmu, hudba – zaznie tu napr. song z Animatrixu, a dialógy ktoré v istých častiach nedávajú zmysel a ani hlavné postavy ich nechápu, to všetko naznačuje že skutočnosť je iná, úplne iná (09.01.2006)

No tedy - art neart, film, který si musím pustit 5 x za sebou abych se něčeho dobral není šálek mé kávy. Jistě, bylo to zajímavé, některé scény obzvlášť a hlavně hra s kamerou... ale spíše ta zabírající různé geometrické útvary jako okna, chodby, dveře.. jinými vychvalované prolínání obrazů např. skrze odraz v odlétajícím balónku se mi naopak nelíbilo... MekŘehoř hrál dobře, potěšila i nádherná Naomi (obzvláště v tom bílém Navy tričku USS Tarawa) ale prostě nevím... Po zajímavě se rozjíždějícím ději film jak vláček náhle vykolejí a pak už opravdu nevíte která kolej je která, nebo zda dokonce nejedete nohama vzhůru.. Zmatek, otázka na otázku. Snad to ještě jednou někdy dám, třeba budu v jiném intelektuálním rozpoložení. Každopádně pokud si chcete pustit oddechový thriller na sobotní večer, pusťte si raději třeba Počátek, pořád uděláte lépe a budete vědět na co koukáte. Tři obrazy. * * * (06.02.2015)

Trochu jsem se obával, že to bude jeden z těch filmů, který si postupně buduje podmanivou, tísnivou, napínavou, mrazivou (doplňte si další přívlastky dle libosti) atmosféru, aby ji na konci ztratil jako mávnutím kouzelného proutku. A přesně toho jsem se dočkal. S tím rozdílem, že Stay divákovi nabídne také vymakanou formu (kamera, střih) a navíc atraktivní hereckou trojici. Pointu jsem nepobral (což by až zas taková tragédie nebyla), ale Hranice života ve mně ani nevyvolává potřebu dále vyvíjet úsilí na její pochopení, či vytvořit si vlastní/"správnou" interpretaci příběhu (o to jsem se snažil po celou dobu sledování a dost pochybuju, že mě něco v budoucnu osvítí, abych Stay dokázal pochopit; další projekce mě už neláká). Dal bych třeba i slabší 4*, ale jelikož je takových filmů natočena spousta, zůstanu u lepšího průměru. (30.10.2010)