Život pod vodou

Takovej hodně zvláštní film. Když jsem to viděla poprvý, říkala jsem si: "Co to sakra je?" Několik scén mě pobavilo, ale vzhledem k tomu, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli má být tenhle film braný jako komedie, jsem z něj měla celkem smíšený pocity. Podruhý se mi líbil o něco víc a začala jsem mu přicházet na chuť. A některý hlášky jsou skutečně geniální: "Kde je Esteban? "Sežral ho žralok!" "Je mrtvý?" "Je sežraný!" nebo závěrečné: "Za dvanáct let bude mému dítěti jedenáct a půl." Prostě svým způsobem geniální, ulítlý a skutečně netradiční film. Když objevíte jeho kouzlo, zamilujete se do něj. Když ne, budete jen tupě zírat, jakou blbost to někdo zase vymyslel. Já mu pomalu začínám rozumět... Není to totiž jenom komedie, tenhle film je jaksi melancholický a svým způsobem i smutný. Ale je na každém, jaký pocit si z něj odnese. (30.10.2006)

Neuvěřitelná mozaika žánrů - dokument, drama, akce, komedie, absurdita, líznutá špetkou fantasy a v neposlední řadě také rodinný film (ústřední to téma Wesových snímků) - je dohromady držena v první řadě brilantní režií a scénářem Wese Andersona, lví podíl na výsledném efektu filmu mají však i všichni herci - od zbožňování hodného parchanta Billa Murrayho přes milou Cate s perfektním anglickým akcentem až po poetického Willsonova gentlemana. Komplexní, smysluplné, chytré a hlavně krásně, hravě vtipné. P.S.: Mimojiné téma mé bakalářské práce. P.S.S.: Někdo mi ukradl mé milované DVD. Svět je zas o něco temnějším místem. Fňuk. 100% (17.06.2006)

„Je to jistě nějaký ohrožený druh. Bylo by pro jeho zabití nějaké vědecké zdůvodnění?“ – „Pomsta.“ Život pod vodou mi opravdu dost připomínal předchozí Andersonův snímek, se kterým jsem měl tu čest, a to Takovou zvláštní rodinku. Znovu to byl dost divný, v lecčem originální film s kvalitním hereckým obsazením (tentokrát jsem si skvělého Billa užil dosytnosti, zvláštně v županu „přebírajícího kontrolu“ nad lodí) a zvláštním typem humoru, kterého zde bylo o něco méně, ale o to více to režisér doháněl fantazií, hravostí a střídáním žánrů. Bohužel se však postupem času stejně jako u výše jmenovaného dostavovala chvilková nuda a čím dál víc hrálo na vážnější notu (i když se snahou o jakési smířlivé vyznění), a to mi příliš nesedlo. S hodnocením to tak vidím stejně jako u Takové normální rodinky, tedy znovu průměrně, takže snad příště pane Andersone. „To je poprvé, co přede mnou Eleanor brečí. Tedy mimo to, když strčila ruku do lodního rumpálu.“ (01.03.2015)

Od Wese Andersona jsem předtím nic neviděl, tak nemůžu nikterak srovnávat, ale myslím, že to nevadí. ŽpV není „běžný“ film, pluje si mimo běžné žánry a zavedená schémata, to mě docela těšilo. Největší radost mi dělal tamní humor, na mořský film poměrně suchý, absurdní a bizarní. Druhým potěšením byly herecké výkony všech představitelů, které sympaticky rezonovaly s vyzněním filmu. A třetím potěšením byla hudba: předělávky písní Davida Bowieho do portugalštiny(?) v solo-kytarovém provedení, a samozřejmě Sigur Rós v jedné z vrcholných scén filmu. (14.04.2005)

Krásný a podivínský film o tom, jak se starý dobrodruh snaží ještě jednou a naposledy vyplout na moře, poznat svého dospělého syna, dát zapomenout neúspěchům a posměškům, ale hlavně - pomstít se, skoncovat s (možná) jaguářím žralokem, který na předešlé výpravě zabil jeho nejlepšího přítele a parťáka. Kouzlo filmu spočívá ve 'statickém' projevu všech herců, skrz který ale paradoxně uplyne více emocí než kdyby na to jakkoliv tlačili. Je to příběh o stáří a vzájemném smíření se, kamkoliv Steve (skvělý a dojemný Bill Murray) a jeho tým zavítá, jakoby už zavítal a to v mnohem lepších časech, všechno tak nějak mizí v mlžném oparu vzpomínek. I'll fight it, but I won't kill it. Now, what about my dynamite? (29.12.2007)