Hráči z Indiany

Sportovní filmy o tom, jak neznámej a podceňovanej tým něco vyhraje, můžou těžko něčim překvapit. Pokud si na začátku sestavíte seznam klišé, který se hojně vyskytujou ve sportovních filmech, tak je postupně všechny odškrtáte. Když tam začaly padat hlášky jako "Bůh tě chce vidět na hřišti." nebo "Tenhle zápas chci vyhrát pro svýho tátu.", tak jsem měl fakt dost. Nutno dodat, že pokud se zrovna děj neodehrává přímo na hřišti (nebo v šatně), tak je to celkem dobrý. Pro mě je to tak na rozhraní 2-3 hvězdy, ale za solidní výkony Hackmana a Hoppera zaokrouhlim nahoru. Ale čekal jsem teda víc. (21.05.2011)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 80% (15.12.2019)

Parta otloukánků se přes prvotní neúspěchy a problémy s jedním z hráčů (nebo s trenérem) probije až k veledůležitému a do posledního písknutí rozhodčího velenapínavému zápasu. Američané tyhle rádoby „based on a true story“ příběhy (historická věrohodnost není podstatná) zbožňují, sám je považuji za sázku na jistotu. Konec je jasný, určitá kvalita předem zaručena. Otázkou zůstává, jak progresivní či neprogresivní se tvůrci odváží být při naplňování nastíněného schématu. Hráči z Indiany nad jiná sportovní dramata absolutně ničím nevyčnívají, ke dnu je naopak táhnou nahrubo přišité subzápletky, věnované typickému (tzn. opilému) Hopperovi a velice nevěrohodnému milostnému vzplanutí, které navíc přichází příliš pozdě a nemá v podstatě žádný význam. Proč ostatně cpát emoce do tak fyzicky postaveného filmu. Gene Hackman navíc jindy dokázal, že umí zahrát starého chlápka, jenž je nad věcí, mnohem lépe. Aktivní či televizní basketbalisté nechť si k mým neutrálním pětapadesáti pár procent bez obavou přičtou. 55% Zajímavé komentáře: genetique, panmroz (19.01.2012)

Velmi příjemný film se sportovní tématikou umocněný tím že je založen na skutečné události. Na Gena Hackmana se hezky kouká a jako trenér basketbalového týmu je velmi uvěřitelný. Perličkou je asi to, že ve filmu není žádný románek, láska ani polibky. Je to čistě sportovní záležitost, takže ženy si na své nepříjdou :)) (30.03.2009)

Sportovní filmy nemám rád, to jen tak na okraj. A dvouhodinové taky ne. Ale tenhle je dobrý, protože se tvůrci úspěšně vyhnuli tradičnímu schématu "tady je někdo novej, tým má hrát prvotřídně ale hrajou pod psa, dáme mu důvěru, cože ono jim to stejně nejde, tak poslední šance pro něj, a zázračně se všechno otočí - dá se aplikovat na hráče, brankáře, trenéry". Natočili to sice zrovinka tak, protože jak jinak by to podle "skutečné události" natočit mohli, ale je to chytře vystavěné, není to vydíravé ani hysterické, a se záběry ze hry si hezky vyhráli Kromě posledních zápasů si ve filmu příliš nevšímají skóre v zápasech, takže ani tohle klišé "teď půlhodiny skórovali oni a teď budeme hrát zase my, zatímco oni přebírají naši roli statistů". Jenom pár poznámek sportovních: středoškolská liga se hrála na jaký čas? 2x20 minut? To měli tak příšernou úspěšnost střelby nebo všichni tak dobře bránili? A vzít si time-out mimo přerušení hry nejde, a tohle se ve filmu dvakrát stalo. Teda předpokládám, že tam byl vždy faul proti Hickory, kterej ale v dabingu ani v českém zvuku pořádně nevytáhli (ačkoliv dabing je jinak perfektní, ČST Praha a Láďa Mrkvička v hlavní roli), takže to vypadalo, že hráč sám bez hvizdu rozhodčího přerušil hru a zavolal time, když doskočil míč. Milostný románek bych škrtnul, chování zástupkyně ředitelky bylo i tak těžko pochopitelné. (11.02.2017)