Hráči z Indiany

Filmov s prostredia basketbalu som videl neúrekom a tento patri medzi najslabšie. Takmer žiadne vzťahy, bez napätia, klišé na každom rohu a k tomu neskutočne debilné zobrazenie zápasov. Kde pripočítam neuveriteľný románik trénera, mam dosť. Nudil som sa už od polovici a to malo prísť k tomu najlepšiemu. Amíci nafukujú kadejaké príbehy a tento sa teda vôbec nevydaril. (18.11.2013)

Nedávno viděný Výskok mi připomněl tento film. Opět zopakuji, že basket není sport, kterému bych jakkoli holdoval, ale z nějakého důvodu z tohoto prostředí vznikají dobré filmy, alespoň tyto dva. Hráče z Indiany jsem viděl jako kluk, takže dojem může být hodně zkreslený, ale líbilo se mi to. Klasický příběh outsiderů, kteří porazí všechny favority, a nového trenéra, který si musí získat důvěru týmu, nemůže být předvídatelnější, ale možná právě v tom jsou kvality filmu. Budu se na to muset někdy zase podívat a snad nebudu po takové době zklamán. P. S. Ty roztleskávačky, co tu jsou občas zmíněny, si pamatuju taky. Vlastně to bylo asi poprvé, co jsem se dozvěděl, že něco jako roztleskávačky existuje a mé pubertální já bylo hodně zaujato, přestože vzhledem k době, kdy se film odehrává, působí velmi cudně :) (03.08.2021)

Když jsem film viděl jako dítě poprvé, byl jsem na konci dojatý jak želva. Dnes, když se na film dívám, ocením hlavně dobře natočené sportovní záběry ( na tu dobu ) s nepřeslechnutelnými hudebními motivy Jerryho Goldsmithe, naprostý herecký přehled Gene Hackmana, povedený výstup Dennise Hoppera a scénář, který sebou vláčí tolik patosu, že je zralý na přepsání. Na konci jsem ale dojatý i dnes :-) (30.06.2008)

Parta otloukánků se přes prvotní neúspěchy a problémy s jedním z hráčů (nebo s trenérem) probije až k veledůležitému a do posledního písknutí rozhodčího velenapínavému zápasu. Američané tyhle rádoby „based on a true story“ příběhy (historická věrohodnost není podstatná) zbožňují, sám je považuji za sázku na jistotu. Konec je jasný, určitá kvalita předem zaručena. Otázkou zůstává, jak progresivní či neprogresivní se tvůrci odváží být při naplňování nastíněného schématu. Hráči z Indiany nad jiná sportovní dramata absolutně ničím nevyčnívají, ke dnu je naopak táhnou nahrubo přišité subzápletky, věnované typickému (tzn. opilému) Hopperovi a velice nevěrohodnému milostnému vzplanutí, které navíc přichází příliš pozdě a nemá v podstatě žádný význam. Proč ostatně cpát emoce do tak fyzicky postaveného filmu. Gene Hackman navíc jindy dokázal, že umí zahrát starého chlápka, jenž je nad věcí, mnohem lépe. Aktivní či televizní basketbalisté nechť si k mým neutrálním pětapadesáti pár procent bez obavou přičtou. 55% Zajímavé komentáře: genetique, panmroz (19.01.2012)

Bílí muži sice neumějí skákat, ale zato umí střílet (než mě někdo obviní z členství v KKK, myslím tím na koš).. Mužstvo outsiderů, počáteční nedůvěra, vštípení té správně herní a životní filozofie a finálový zápas, kdy David proti filištýnským rozhodne v poslední vteřině. Schématem ryze klasické sportovní drama, které od okamžiku občanského referenda o setrvání kouče (pro současnost více než absurdní představa) a rozhodnutí bílého LeBrona Jimmyho přestat býti Bardotkou neuvěřitelně nabere na intenzitě a to především díky skutečnosti, že hudba Jerryho Goldsmithe je pro Hoosiers něco jako vítězná tříbodová střela se závěrečným klaksonem. Tým! (24.04.2014)