John Q - Srdce pre syna

podle komentářů co si tu člověk přečte. se můžu hodnotit jako sentimentální a už asi senilním, když mě tohle očividně průhledné klišé bere za srdce.. když se zavřete do krabičky od sirek a zapomenete na okolní svět filmových jedniček a kouknete se na tenhle příběh, ani trochu Vás nezabolí u srdce?? když Vám bude jediný potomek umírat a vy nemůžete nic dělat než doufat že se stane zázrak?? no kde by jsme byli :) řídím se heslem: "Popros, ale udělej sám!" a v takové situaci se zrovna ocitl hlavní hrdina.. on vzal ale situaci do svých rukou :) klidně si klepejte na čelo, že filmy na toto téma je hodně.. a mnohem lepších než John Q., ale mě se tento snímek zdá povedený a určitě není nazmar se na něj alespoň jednou podívat :) (31.03.2009)

Film je o morálním dilema, zda překročit zákon pro záchranu lidského života (vlastního syna), když vám v zákonných mezích nikdo nepomůže. John Q. to udělá poté, co mu všichni odmítnou pomoci, případně ti, co mu pomohou, mu nemůžou pomoci dostatečně na zaplacení operace za $75.000. Všichni unesení mu fandí, fandí mu i veřejnost a víceméně i policie a tak když se na konci filmu vzdá, je zproštěn vinny ze 2 ze 3 trestných činů a nakonec mu hrozí 3-5 let, které se pravděpodobně podaří advokátce ještě srazit na cca 2 roky. Takže ve finále je poselství filmu "Ano, je to v pořádku". Zřejmě je to kritika zdravotního systému v USA (a jelikož zdravotní péče v USA je na mnohem horší úrovni než u nás, tak i oprávněná) a koneckonců se to může s trochou smůly přihodit každýmu. Je to značně idealizovaný film, což je nejlíp vidět např. v momentě, kdy se jeden záporák (ze kterýho se později stane taky klaďas) pokusí sebrat Johnovi zbraň a nikdo mu nepomůže - naopak Johnovi pomůžou a zbraň mu vrátí. Ve filmu je jinak vtipnej Ethan Suplee, který hraje nadměrně obézního sekuriťáka (je docela dobře vidět, jak má vycpanou kombinézu nějakým bordelem). (08.11.2015)

Herecký koncert Denzela Washingtona v průměrném snímku. Je blbost v podstatě hovadina aby lidi byly docela v klidu při ohrožování pistolí. Člověk by při první příležitosti vzal zbraň a snažil se zabít útočníka (ne jak ta baba) a rohodně by nikdo neřekl, že pan Archibald je hodný člověk při propuštění i kdyby k tomu měl únosce jakejkoliv důvod - prostě pytlovina. Hezké bylo jak Denzel zacházel s pistolí, takový mávání - v reálu by si hned ustřelil hlavu (ještě že tam neměl náboje). (23.11.2005)

Ne zcela šťastné nastavení amerického systému zdravotnictví a jeho financování je obecně známou věcí, nejsem si však jist, zda na tom dokáže takováto účelově sentimentální populistická agitace něco změnit. Není mi ani blízká myšlenka řešit životní krize, ať už jsou sebezávažnější, se zbraní v ruce. To bychom se vrátili do středověku. Scénář je šitý horkou jehlou s přídavkem laciného patosu a koňské dávky klišé. Naštěstí Nick Cassavetes se snaží s minima vymáčknout maximum a značně mu vypomáhá dobrý casting s tahouny Denzelem Washingtonem a Robertem Duvallem v čele. (17.11.2015)

Prvoplánovitě citově vyděračský? Rozhodně. Ale v prvé řadě politický. To co českému divákovi je vzhledem k (aspoň do nedávné doby) neproblematické otázky plateb za zdravotní péči vzdáleno, je pro americké publikum velice palčivé (a otázky zdravotní péče, možného rozšíření MediCare apod. jsou vždy ústředními tématy předvolebních diskuzí ve Spojených státech). K tomu se připojuje tématizace médií, policejní praxe jako politických manévrů a několik dalších motivů. Důvod onohu "sentimentu" o němž tu mnozí mluví je právě cílená snaha o excesivnost za účelem vykreslení dané problematiky co nejostřeji a co nejvýraznějšími barvami. Nic z toho samozřejmě nedělá dobrý film, ale je záhodno si tento kontext uvědomit. (27.10.2007)