Charing Cross Road č. 84

Vo svojej podstate nenápadný, ale príjemný film pomalšieho tempa, ktorý sa odohráva na oboch koncoch Atlantiku s konfrontáciou založenou iba na listovej komunikácii. Spočiatku ma bavili tie jemné nuansy, bežné životné osudy, veľmi jemný humor a tiež to, do akých zákutí sa môže vyvinúť obchodná korešpondencia. Ale musím tiež priznať, že s postupným záverom to už strácalo na i tak pomalom tempe a jemne nudilo. Tragický záver to zasa zobral späť do tých správnych koľají. Žáner romantický zavádza, žiadna sa totiž (našťastie) nekoná; priateľstvo má od romantiky ďaleko. (22.04.2024)

Velmi nenápadný snímek o něčem tak nedějovém jako o přátelství, které spolu v průběhu let sdílejí dva lidé jen prostřednictvím dopisů, se podařilo režisérovi oživit tak, že se ani chvíli nenudíme. Především je to ovšem herecký koncert pro Anne Bancroftovou a geniálního Anthonyho (nejlepšího herce vůbec). (31.07.2003)

I přesto, že ke knihám nemám moc blízko, spíše vůbec, tak mně tento nenápadný snímek zaujal. Což jsem se docela divila, jelikož životopisné filmy moc nemusím, ještě ke všemu když jsou natočené v takovém tmavém prostředí. Zpracování a nevinný humor dá se říct neznámého a u nás v ČR zapomenutého filmu, který možná ani nevyšel na světlo je fajn. Škoda, že se tady u nás lidé nezaměřují na filmy tohoto žánru, které mají svou jiskru a radši se dívají na Ordinaci v růžové zahradě. (08.12.2013)

„Kdybych měl z nebe vyšívaný šat vetkaných stříbrných i zlatých svitů, blankytný, šerý nebo temný šat, šat noci, šat dne i šat polosvitu, pod nohama bych ti jej rozprostřel. Ale já chudák mám jen svoje sny. Pod nohama jsem ti je rozprostřel. Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny.” - Anne Bancroft a Anthony Hopkins mě vzali na báječný výlet do kouzelného světa knížek a svým bezprostředním hereckým projevem mě naprosto dokonale přesvědčili o tom, že ani nekonečné dálavy nemohou zabránit spřízněným duším v jejich souznění. (80%) (17.01.2023)

A pak že vztahy na dálku nefungují... Sympaticky starosvětské vyznání lásky ke klasické literatuře, Spurs a přátelství. Snad jen kdyby z toho tak moc netrčela divadelní prkna a rozhlasovost. Mohlo/mělo se to ještě o poznání více opřít o silné obsazení, které je plně schopno uhrát vše čistě pohledem. Místo toho se to spoléhá na mnohdy nadbytečné předčítání předlohy/korespondence, které je pochopitelně středobodem všeho, ale filmově to šlo pojmout i jinak než skrze táhlé záběry a voice-over. Nekoncepčně nahodilé boření čtvrté stěny tomu také nepřidává. Přesto je to ve výsledku neskonale milé a jakkoli zdánlivě odtažité, tak to nevydíravě dojme více než by jeden čekal. A není to pouze tím, že mě s tím pojí společná slabost pro knihy, Spurs a knihy o Spurs. (04.05.2020)