Herečka tisíciletí

Dechberoucí romance, jejímž symbolem je klíč. Originální kaleidoskop, v němž se realita prolíná s bezpočtem filmových životů ... kde je čistá láska živená věčnou touhou, která se znovu a znovu probouzí s každou další rolí - spolu s nadějí, která (jak známo) nikdy neumírá ... a jejím osudem je hledání. (21.11.2018)

Úžasná narativní hra jednoho z nejlepších japonských režisérů, tak inherentně filmová, že ji snad ani nejde popsat pouhám textem. Využívá možností média tak do hloubky, že by se tu mohl inspirovat jak Christopher Nolan, tak David Lynch. Srdceryvné vyprávění o neutuchající lásce a o důležitosti cesty za svými sny, se tu spojuje se surealisticky dokumentárním zachycováním života herečky a japonských dějin a filmů probíhajících kolem ní, a k tomu i subtilním vyznáním lásky ke kinematografii jako takové, ne nepodobné italské klasice Cinema Paradiso. Volný proud impresí z osobního vyprávění postav protéká do obrazů z historie, a scény z dlouhého života stárnoucí paní se prolínají bezešvými střihy s událostmi o mnoho let později stejně přirozeně, jako se přechází z filmů které točila do reality kterou žila, až se to vše stává jedním, volně překračujíce hranice času i prostoru podobně jako při každém zastřeném vzpomínání a snění. Millennium Actress je jako výprava do cizí hlavy, na jejímž konci katarzně a bez dechu vyjdeme z hlavy naší vlastní. 9/10 (21.01.2018)

Erich Fromm v knyhe Umenie milovať nepritakáva veľmi tomu, o čom je film - totiž dlhodobému (či nebodaj celoživotnému) zmietaniu sa v nenaplnenej láske. Nuž ale treba ukázať aj príklad toho, že to ide. Napríklad ak všetky tie ohnivé túžby sa pretransformujú podarene do nejakého umenia. Napríklad do herectva vo filme, ako ukazuje  Herečka milénia.  V druhom pláne ide totiž o animovanú prehliadku nosných momentov japonskej kinematografie a histórie. Skvelá, emóciami nenaplnenia aj naplnenia pulzujúca kreslená sága života jednej starej herečky. Na sklonku života jej oddaný fanúšik pripomenie  kľúč od života, zakopaný medzi ukľudňujúcim životom na samote pri pestovaní byliniek a prechádzkami v tôni záhrady. Nejde o žiadnu smutnú melanchóliu, pretože základný námet vtipne glosuje a dotvára najmä kameraman a jeho parťák, dokumentarista. (26.12.2021)

Veľmi pekná popkultúrna historická romanca s presahom až do sci-fi, ktorá na pozadí kariéry a osudovej lásky jednej "zabudnutej hviezdy" podáva skratkovite históriu Japonska a japonskej kinematografie, a to brilantne, pohybujúc sa bez problémov vo viacerých časových rovinách, ktoré sa aj vtipne prelínajú. Hviezdna herečka je celý život hnaná túžbou stretnúť tajomného muža, ktorý jej daroval "kľúč od toho najdôležitejšieho" a do ktorého sa beznádejne zamilovala. No táto silná motivácia sa nakoniec ukáže ako naháňanie sa za fantómom. Ale tak, ako znejú posledné slová filmu, platí že "Nakoniec, je to vlastne honba za Ním, ktorú naozaj milujem". Pre mňa bola príjemným prekvapením hudobná stránka filmu (Susumu Hirasawa - pre niekoho možno príliš eklektické spojenie elektropopu a historického príbehu, ale pre mňa dokonalé), niektoré výborne zostrihané pasáže ma doslova "rozošťastňovali" :) . Žiaľ, napriek všetkým pozitívam, nestrhlo ma to až tak, aby som hodnotil viac ako 75-80%, a starší "Perfect Blue" sa mi od Kona páčil viac (aj keď to bol úplne iný žáner) .... každopádne, nenechajte sa odradiť - je to príjemný zážitok (17.01.2012)

Nebýt té zbytečné citové vydíračky ve finále, bez váhání dám 5* a řeknu, že to byla fakt síla. Ona to ale byla i tak. Anime mě absolutně míjí, jeho oblibě moc nerozumím a ještě se mi nepovedlo najít nějaké, které by se mi fakt líbilo (a ani Mijazaki mě moc oslovit nedokázal). Až do dneška. Začne to poměrně poklidně - dva dokumentaristé, režisér a kameraman, chtějí natočit film o stárnoucí herečce, která se od určité chvíle skryla před světem. Povede se jim na ni najít kontakt, tak za ní přijedou a ona se k nim chová jako nějaká milá babička. A pak jim začne vyprávět svůj životní příběh. V tu chvíli se přesouváme do její minulosti, konkrétně jejího mládí, kde potkává svoji osudovou lásku, která jí slíbí, že se ještě uvidí. Do vzpomínek vstupují režisér s kameramanem a komentují je, případně se jich i účastní. Tenhle prvek mi ze začátku vadil, ale poměrně rychle jsem si na něj i zvykl a začal se mi líbit. Takhle to totiž nebylo jenom vyprávění vzpomínek, ale bylo o něco ozvláštněné (obzvlášť mě bavil kameraman, který se tu postaral o humor (a skutečně dobrý, musím podotknout, zasmál jsem se). Ve vzpomínkách herečky se realita míchá s jejími filmovými rolemi, což mi připadá jako dost zajímavý nápad (a funguje zde fakt perfektně), z čehož taky vyplývá, že mě ten film fakt bavil a nenudil. Hereččin příběh hledání onoho muže mě s každou minutou víc a víc zajímal, až mě nakonec úplně strhl a nakonec i dost dojal. Fakt, kdyby ten konec nebyl až tak přehnaně dojemný, tak nemám žádný problém dát 5*, film je to fakt silný, byť to ze začátku nevypadá. Ale dá se snad třeba ze začátku Silnice odhadnout, jak moc silný ten film nakonec bude? Nedá. Stejně tak to má i Herečka tisíciletí. V životě bych neřekl, že se mi nějaké anime bude takhle líbit, či mě dokonce až tak dojme. Dávám snad ty nejsilnější 4*, jaké jsem kdy nějakému filmu udělil. 4,5* (21.12.2019)