Minulé životy

"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto."     Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré.     "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." (10.03.2024)

Příjemné překvapení. O dvou postavách, jedna hledí do minulosti jedna do budoucnosti. Ty "minulé životy" jsou hezky na to napojené. Skoro mě překvapilo, že to nemá nominaci za střih neboť ten byl vynikající. Například propojování scén z Koreji a USA, nebo použití flashbacků. Už jen to začít záběrem s voiceoverem dvou lidí, kteří se protagonisty snaží rozklíčovat, aniž by je znali. Jedním slovem "precizní". Odměřený, žádné velké drama a přehrávání. Jsem rád, že tvůrci neudělali velký konec s nějakým zvratem. (08.03.2024)

Romantický film pro inteligentní dospělé diváky je velmi okrajový žánr. Ostatně to většinou vypadá, že po něm ani není poptávka. Sem tam se toho někdo odváží. Celine Song dokonce usoudila, že inteligentní divák umí číst, a tak většinu dialogů napsala v korejštině. Její film je promyšlený (už úvodní barová scéna diváka vtáhne), s výborně vybroušenými dialogy, citlivě natočený a sympaticky obsazený. U mne zřejmě letošní vítěz v kategorii „překvapení roku“ (90%). (12.07.2023)

Oscary jsou poslední dekádu přehnaně zpolitizovaná fraška, která ovšem navzdory již oficiálně zavedeným nesmyslným diverzitním kvótám letos přinesla nečekaně docela silný ročník. Past Lives by byl můj tichý favorit, nebýt hlučného Oppenheimera. Skvěle napsané minimalistické korejsko-americké romantické drama bez amerického kýče, které ani na minutu nesklouzává k laciným žánrovým zvratům a naopak si udržuje lidský a realistický přístup od začátku do konce. 85%. (16.02.2024)

Něžné, nenásilné, (ne)romantické. Debut režisérky Song se vskutku povedl, neždímá z nás emoce, netlačí, jenom pomalu posouvá hlavní postavu Noru po moři života. Suveréně, klidně, bez zaškobrtnutí a s elegancí. Žádný patos, radost se dívat a nechat se unášet spolu s ní. Film Minulé životy zároveň připomínají Ztraceno v překladu a trilogii Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. A zároveň je všechny překonává. (30.12.2023)