higuain

Planeta opic, počínaje rokem 2011, je možná nejvíc nedoceněná blockbusterová série současnosti. A ne ani tak z hlediska hodnocení, ta jsou zpravidla pozitivní, ale z hlediska pozornosti, kterou přitahuje, resp. nepřitahuje v poměru k tomu, o jak kvalitní filmy se jedná a jakou by si tím pádem zasloužila. Wes Ball byl pro mě neznámá, protože Maze Runnera jsem neviděl. Ukázal se nicméně správnou volbou, skvěle navázal na Caesarovu trilogii a stejně jako jeho předchůdcům v minulé dekádě se mu povedlo najít ten správný balanc mezi modernizací konceptu a poctou původní Planetě opic, na kterou se zde odkazuje opět poměrně frekventovaně. Např. scéna s panenkou byla až mrazivá. Ball si dává záležet na expozici, ve které představuje postapokalyptický svět i hrstku hlavních postav, se kterými pracuje dostatečně na to, aby vám v závěru na jejich osudu záleželo. Noa sice není Caesar a asi mě i trochu zklamalo, že to není ani jeho potomek, ale hlavní roli utáhl a pokud by se k jeho postavě vrátily i další díly údajně plánované trilogie, tak bych se nezlobil. Příběhově je to opět velmi silné, což je nadále jednou z devíz, kterou se tahle série může pyšnit. Kde jiné blockbusterové produkce mají na prvním místě bezmyšlenkovité atrakce nebo na sílu tlačené a kontextem příběhu neopodstatněné kvóty, mnohdy na úkor kvality, tam Planeta opic stojí na silném scénáři a pečlivém budování fikčního světa, který nabízí skutečně chytrou politickou a společenskou alegorii bez těch nejotřepanějších klišé a ze které, světe div se, nemáte pocit, že si zrovna procházíte lobotomií. Audiovizuální, trikovou a všeobecně technickou kvalitu to má opět prvotřídní. Hudebně to odkazuje na Giacchina i Goldsmithe, nějaký nový výrazný motiv si ale z hlavy nevybavuju, snad jen u scény s orlem. Byl jsem v imaxu cca 10 dní po premiéře, moc lidí v něm nebylo. Otvírák to nicméně mělo slušný a v kontextu globální krize v návštěvnosti kin je těžký odhadnout, jaká čísla budou považována za úspěch. Byla by ale hrozná škoda, kdyby takhle kvalitní práce nebyla odměněna odklepnutím dalšího dílu, se kterým se evidentně počítalo.

Je rok 2024 a Jerry Seinfeld, jedna z ikon devadesátkového sitcomu, si nadělil k sedmdesátinám vlastní režijní debut. Jak je u Seinfelda zvykem, Unfrosted je tak trochu "o ničem". Je to příjemná komedie, která neurazí, ale ani nenadchne. Kdo ale hledá jen 90 minut relaxu u nenáročné zábavy, s bonusem v podobě šedesátkové stylizace, určitě s tímhle nesáhne vedle. 65%.

Dokonale šílená energická akční komedie, chytře napsaná a mixnutá i lehkou romantikou, která si dělá srandu ze všeho možného, včetně sebe samé, a zároveň je vkusnou poctou kaskadérskému řemeslu. A pro něj já mám vždycky slabost. Nejlepší Leitchův film.