Tina

Film, který je nadprůměrný nejen díky hudbě, kterou (ač nejsem její fanatická obdivovatelka) mám moc ráda. Když zapomenu na hudbu, je to o zoufalství a o neschopnosti vymanit se ze zničujícího vztahu. O cestě za poznáním sebe sama. Cestě plné ran, bolesti a ponížení. Jsem ráda, že si Tina Turner dokázala určit svoji cenu a může dál. „životem“ sice otlučená řádit na jevišti. (07.05.2005)

"You know, every now and then, I think you might like to hear something from us nice and easy. But there's just one thing: we never, ever do nothing nice and easy, we always do it nice and rough. So we're gonna take the beginning of this song and do it easy, and then we're gonna do the finish rough. That's the way we do Creedence Clearwater's "Proud Mary"." (15.11.2018)

Hodnotit slovy? Kdepak, toto si musí každý filmově prožít sám a udělat vlastní názor. Kdo má rád Tinu, její temperamentní hudbu a obdivuje její obrovskou vnitřní sílu vyhrabat se opakovaně ze dna, jistě nezalituje toho, že strávil s Tinou 118 minut. Ten její temperament a chuť do života bych v těch letech chtěl mít. BRAVO! (29.03.2010)

Životopisné filmy bývají nuda. Životopisné filmy o člověku, který stále žije, bývají ještě větší nuda. Tak, jak námět podle Tininy knihy zpracoval Brian Gibson, nuda ale není. Je to naporcované přesně, aby to nebyl suchý životopis chudé holky, kterou někdo objevil, udělal z ní hvězdu a pak trosku bez vůle a sebeúcty. Já Tinu vidím tak, jak jí Angela Bassettová ztvárnila v tomhle filmu (až na ty svaly): po každé, když jí osud nebo Ike uštědří ránu, zase se otřepe a jede dál - silnější a lepší. Srdcové hudební vsuvky, kvalitní herecké výkony, vystižení atmosféry té doby..... ingredience, pro které tenhle film mám moc ráda. (27.03.2004)

Papírové ubrousky vždy při ruce, každou chvíli je třeba utírat nějakou tu krev z tváře. Angela Bassett dobrá, písničky taky dobré, hadry pěkné a záviděníhodné, kroucení zadkem jakbysmet, zbytek se mohl klidně vystříhat. Vraťme se ale pět na počátek, k Ikeovu sadismu, který se zdá být nosným tématem filmu. Ostatně profitují z toho oba: Ike bezprostředním činem a Tina následným popisem. Ike to vidí zřejmě takto: "Představa, že mám tělo, jehož statut je jiný než moje tělo, je pro perverzi podle všeho charakteristická, přestože zvrhlík cítí jinakost cizího těla." (Klossowski Pierre: Sade můj bližní). Pro Ikea se Tinino tělo stalo od svého neoddělitelné. - Zapomeňme ale na Ikeův sadismus a zůstaňme u Ikea muzikanta a pusťme si jeho geniální hudbu, třeba z poslední desky ("Rising with the blues") "Goin' Home Tomorrow", tam je to všechno. (01.02.2020)