Dobrý den

[3,5*]     "Je dobrý." "Iste. Pracuje pre plynárenskú spoločnosť."     Ako tak pozerám, Jasudžiró Ozu nakrúcal aj komédie a za seba môžem povedať, že mu išli lepšie, ako vážne drámy. Táto satirická komédia vychádza z jeho staršieho, ešte nemého filmu Narodil som sa, ale... (1932)., ktorý ja osobne považujem za jeho najlepší (z tej zhruba desiatky filmov, ktoré som od neho videl). Hlavným zdrojom humoru, mimo nedorozumení spôsobených hlúpymi klebetnými ženami, sú dvaja chlapci, bratia, ktorí si zaumienili, že musia mať doma televízor, a to za každú cenu. Obaja sú veľmi podarení (silne pripomínajú bratov zo spomínaného nemého filmu), ale ten mladší nemá chybu (to ako opakuje všetko po svojom staršom bratovi). Sprievodná hudba, tak nejako evokujúca Stredomorie, dodáva filmu podobnú atmosféru, ako vo filmoch Jacquesa Tatiho. Táto komédia Jasudžira Ozua je ako taký svieži závan v jeho tvorbe - konečne je to niečo iné, ale hlavne zábavnejšie.     "Niekto povedal, že televízia vyprodukuje 100 miliónov idiotov." (25.04.2023)

Všední život střední vrstvy na japonském předměstí padesátých let. Kluci rošťáci vedou své boje s dospělými, mámy drbou koho můžou a tátové s oblibou zahřívají barovou stoličku. Ozu přidal porci roztomilosti a přívětivého humoru do této sociální satiry a vznikl opravdu sympatický filmeček. A malý Isamu je stejně sladký ďáblík jako Gibusík z Knoflíkové války. (16.06.2011)

Pletky starých a unudených slečien o susedoch... chlapci túžiaci vidieť sumo zápasy.. kríza, ktorá sa podpísala na tom, že starý ľudia odchádzajú do predčasného dôchodku, ktorý je veľmi mizerný a akákoľvek snaha vymaniť sa z tejto situácie je zmarená novým a moderným. Príbeh dvojice bratov.. ich mlčania... prdiacich návykov, ale aj krásneho vykreslenia malej komunity ľudí so silnými scénami ako vystrihnutými z bežného života robia z toho filmu nie dokonalý, ale určite veľmi príjemný film. Kopec krát to môže skĺznuť do niečoho bezútešného, ale vždy sa to vráti do pozitívnej roviny. Ozuov svet je ako keby stále rovnaký a predsa iný. Dotýka sa problémov, aké sa dajú hravo aplikovať aj dnes pričom je v nich prímes časov "ako sa kedysi žilo". Príjemné a úsmevné. (28.03.2016)

Nějak nevím čím to je, ale zatím mě Ozuova poetika krapet míjí. Chápu ji, vnímám ji, ale jaksi ji nedokážu procítit. Ono krapet rozvleklé by mi to přišlo tak jako tak, ale takhle se mi to táhlo ještě o něco víc. I když je to skvěle natočené, i když se mi nejedna scéna líbila (jako vlastně celý příběh), i když v tom jsou zajímavě zobrazené japonské reálie a jako celek to skutečně bylo příjemné, i tak mě to do určité míry prostě minulo a nudilo. Ale kdoví, třeba to celé víc docením někdy v budoucnu, při případném druhém zhlédnutí. Zatím to tedy mám jenom na čisté tři, ale s Ozuovou tvorbu chci ještě určitě v budoucnu pokračovat. Přeci jenom, Chuť zeleného čaje v misce rýže se mi celkem líbila (i když jsem jí taky nedal kdovíjak vysoké hodnocení) a hlavně je na ní vidět, že ten režisér v sobě nějaký talent určitě má. Tak asi teď sáhnu po tom jeho nejslavnějším filmu, Příběh z Tokia... 3* (14.11.2021)

,,I love you.“ Ohayo je kouzelný snímek plný vřelého humoru, japonského klidu a největšího týpka všech dob, malého Isamua. Ukazuje život na předměstí, kde klidné tempo přebývání rozviřují jen klepy místních žen, které, jak se šíří, matou všechny okolo a dvou klučíků, kteří si vysnili televizi. Ozu opět nabízí nádherné vyvážené scény s perfektní kamerou, která ještě umocňuje klid a pomalost gest a mluvy postav. Pro mě je navíc tento snímek jakýmsi cestovatelským dokumentem, takže si vychutnávám drobnosti z japonských domácností, které mě baví svou jednoduchostí. (20.08.2017)