Na ceste s mamou

Cesta s mŕtvym rodinným príslušníkom v aute zas nie je tak neobvyklý námet. Tu to ale bolo o dosť pôsobivejšie, atmosféru dokresľovala drsná rozľahlá islandská príroda, čiernobiele spracovanie a minimum dialógov. Hlavný hrdina v hrdzavej kraksni, na ktorej STK už včera bolo neskoro, plní bizarným spôsobom posledné želanie svojej matky. Tá ho buzerovala nielen počas jej života, ale pokračuje aj po smrti a nikdy mu nedovolila vyrásť. Sledujeme jeho postupné odpútavanie sa od matky, obrazne aj doslova. Keď hlavný hrdina skončil v base napadlo mi, či celá cesta s matkou nebola iba jeho wishful thinking. Scéna s väzňami štrikujúcimi svetre zahriala a potešilo, že Brežnev to prežil. (18.01.2024)

Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85% (21.03.2024)

75 %. Rozvleklé absurdní drama s bizarním humorem. Celý příběh je trpký a protkaný na jedné straně realistickou osudovostí, na straně druhé náznaky surrealismu. Až by jeden rozmýšlel, co vše je realita a co Jonovy představy... Každopádně hodně brzy pochopíte, s jakým filmem máte tu čest. Širokoúhlé záběry ve stylu „obdivujme krajinky“ vcelku atmosférické, dobře doplněné Kõrvitsovou křehkou hudbou. Snímek určitě není pro každého a sám bych v rámci žánru i regionální kinematografie sáhl po jiných kouscích. Uražený však jistě nejsem a nemálokrát jsem se minimálně pousmál. (25.03.2024)

SCANDI 2024: Viem si predstaviť, že by podobný mlčanlivý road movie natočil Aki Kourismäki a pôsobilo by to na mňa protivne (moment, taký film naozaj vznikol). Táto snímka je tak (ako každá iná z Islandu) zasadená do krásnej prírody. Tú si paradoxne až tak nevychutnáme vďaka čiernobielej štylizácii - ktorá dodáva filmu noir atmosféru. Hlavný hrdina je sympatický a my môžeme sledovať jeho (naozaj veľmi) pomalý prerod a zmenu vzťahu k zosnulej matke. Škandinávska autenticita tu je, ale mne nesadli surrealistické scény s komediantmi a teda ani celý záver. Od absurdného podpálenia auta mi to už prišlo ako hlúposť (a obrovský odklon od predošlého deja) a korunu tomu nasadila absurdná väznica. Suma sumarum to bol ale príjemný film. (29.01.2024)

Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela] (03.05.2024)