Děkuju, pane profesore

Příliš je vidět, že paní scénáristka je jen pohádkářka, která se v tomto žánru zrovna nevyzná. To že se režie chopil pan Filip a angažoval kvalitní herce, z tohoto dílka udělalo naštěstí docela slušný filmek. Kdyby tomu ale bylo jinak, bylo by všechno jinak. Scénář je při bližším pohledu hodně slabý a nedává ani prostor pro nějaký výraznější počin. Takže to vlastně zase celé leží na hercích. Zejména samozřejmě na Edovi, z jehož úst ten spletenec citátů a mouder, v nichž autorka zjevně našla zalíbení, a které ne vždy dávají smysl, působí docela snesitelně a uvěřitelně. Škoda, že tento dobrý námět a taková herecká sestava nebyla lépe ošéfovaná. (12.10.2022)

Hledat pravdu, hájit pravdu... Pohled na jedno z nejtemnejších období našich národních dějin, na padesátá léta, bývá většinou silně omezován na společensky exponovaná témata, ale i mimo širší záběr se někde v pozadí odehrávaly malé i velké lidské tragédie, malá i velká protivenství. Filipova inscenace přivádí k životu působivý dramatický konflikt, v jehož středu se ocitá nadaný student, začínající žurnalista, který se vinou své nezáludné upřímnosti ocitá tváří v tvář bezcharakterní době, plné nepochopení, strachu a krutosti. Defilé špičkových hereckých výkonů, z nichž nelze nejmenovat alespoň Cupákem přesvědčivě ztvárněnou postavu profesora Blahynky, v němž jakoby naplno rezonovaly dozvuky klasické prvorepublikové výuky, podtrhuje charakterovou vyhraněnost objevivších se postav a dává zároveň tušit, že jsme opět svědky mimořádné umělecké sounáležitosti. Zachovat si právo na názor, jakkoli je kritický a jakkoli s ním nemusíme nebo nechceme souhlasit, v době, která lidem odpírala vlastní myšlenky, je hrdinství. Tehdy i dnes. (13.11.2017)

Ve své době nadprůměrné dílo dnes nemusí působit tak přesvědčivě jako při svém prvním uvedení. Spíše může uspět jako neformálně míněný a nekonvenčně založený dokument, dost přesně vypovídající o tom, že padesátá léta nebyla jen černá občanská rezignace a čas bezuzdných justičních zločinů všeho představitelného druhu. Přežívání noblesy První republiky, schopnost uvažovat v rovině sofrosyne-uměřenosti, klidně a vyváženě, psychologická věrohodnost podaných portrétů, zralá režisérská Filipova ruka jsou určitě pozitiva, nad kterými se nedá jen tak jednoduše mávnout rukou.  Prvorepublikovost, masarykovský humanismus, vyšší princip mravní, se tu střetává se stalinistickou šablonující manýrou; je nabíledni, kdo a co zvítězí. A to i v případě, že jde o samozřejmě plně legitimní názor více zvýrazňující poetiku a čistotu žánru. Zhruba tak bych popsal tuto televizní inscenaci-dobový mezník. (23.09.2007)

Prumerny tv film s nejakou tou moralitou, ktera trosku susti papirem. No nevadi, slusne obsazeni to celkem zachranuje. O zadne veledilo vsak nejde. Myslim, ze je zde pekny nazorny priklad rozdilu herectvi mezi zacinajici generaci a nestorama filmu. A potesil samozrejme Zednicek v radiovce, nebo co to mel na hlave. :) (19.05.2024)

No, Eduard Cupák si ke svému jubileu zasloužil lepší kus, ale jeho výkon je spolu s Jiřím Adamírou s přehledem nejlepší. Tak nevím...má to být opravdová kritika, či jen socialistická výchovná agitka, nebo jen nabubřelý vykradený námět tohohle? Fakt nevím, asi od každého něco... (06.03.2007)