Barva ráje

Na můj vkus až příliš koncentrovaně namíchaná dávka emotivních prvků. Slepec, navíc dítě, pomáhá zvířátkům, neustále čte z přírody, hraje s si s dalšími dětmi, zapláče si, má ošklivého otce, který prozře, ale příliš pozdě, má hodnou a obětavou babičku, všude spousta květin, létající peří, slzy, smích... film se snaží na každém kroku působit tak emotivně, že jsem jej paradoxně vnímal až příliš chladně (vyjma dvou opravdu silných scén - v normální škole a zpověď u tesaře). Když k tomu přidám ještě drobet nejednoznačný závěr... nemohu osobně hodnotit lépe. Při srovnání s nejspíš jediným dalším Íránským filmem, který jsem viděl - Lakposhtha hâm parvaz mikonand/ I želvy létají (taktéž stojí na výkonech dětských představitelů a emocemi nešetří), vítězí u mě jednoznačně želvy - jistě na tom má podíl také válečné prostředí s až mrazivou aktuálností. Každopádně co mají tyto dva filmy nejvíce společného, jsou naprosto výborné výkony dětských představitelů. (22.08.2005)

Pěkná kamera a příroda, citlivě natočeno, k tomu skvělé výkony herců a je z toho krásný film. Ano, jsou tam dětičky, ale prostě tam patří, občasnou kýčovitost odpouštím (scény jsou zde již zmíněny). Moc se mi líbilo vykreslení vztahů v rodině, dcerky byly na druhé koleji, ale přispěly alespoň svou roztomilostí. Mohammad je sice postava, kolem které se točí příběh, ale já se víc soustředila na jeho otce. Boj, který musel vést sám se sebou byl úchvatný. Babička byla též skvělá. Dojemný film, ze kterého jsem necítila snahu docílit dojetí za každou cenu, bo mě nerozplakal:-) Čtyři hvězdy si to ode mě zaslouží, líbilo se mi to víc než Turtles can fly. P.S.: Kubo, díky za doporučení! Nevim, podle čeho jsi usoudil, že je to film pro mě. U zmíněných želv jsem nebyla ta, kdo napálil plný počet:-) No, teď abych zkoukla Children of heaven:-/ (11.07.2011)

Jiné hodnocení mě absolutně nenapadá, ty dvojky a trojky, co tady vidím, vůbec nechápu..? Nedávali to někdy v televizi jako náhradu za předem avizovaného Terminátora? Fakt tomu mohl dát dvě pecky někdo z lidí, kteří holdují Majidiho filmům? Ještě 11 minut před koncem to bylo jen o čisté kráse, úplně ve finále to posmutnělo, ale i ten smutek byl logickým a vhodným střípkem do mozaiky, která měla jednoho společného jmenovatele - schopnost hlubokého citu ke všemu živému - lidem, ptákům, rybám, přírodě... Nejen že se mi moc líbilo ústřední téma, nejen že to mělo fantastickou kameru, nejen že byla babička babičkou, učitel učitelem a slepý chlapec senzitivním slepým chlapcem, ale taky jsem se třeba dozvěděl, jak se na íránském venkově staví domy, jak tam probíhají námluvy, a jak nádhernou tam mají krajinu. Přiznám se, že jsem to absolutně netušil... Budu- li mít někdy tu možnost, rozhodně se tam chci vydat. Jako člověk sledující povětšinou mainstreamová média jsem tuto zemi dodnes vnímal jako pouštní krajinu ovládanou fanatickými duchovními, jako součást osy zla (že pane Bushi). Díky Majidimu vidím, že nějací Chomejníové mohou lidi z íránského venkova vnímat podobně jako já - jako nějaké sci-fi postavičky v podivných hábitech, se starostmi a proklamacemi, kterým je pro normálního smrtelníka těžké porozumět. (11.01.2014)

Iránská filmografie je koukám docela pojem. Barva ráje je totiž pořádně silná. Chvíli dokonce trvá ji pořádně pobrat. Pokud se k ní odhodláte, odměnou vám bude čistý film, kterých se v dnešní rychlé době už moc netočí. Vzhledem k ostatním iránským filmům, kterých jsem schodou okolností za poslední roky pár viděl, by se asi dalo i říct, díky za ně. (13.10.2014)

Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi. (24.06.2003)