...nebo být zabit

Méně známý ale rozhodně zajímavý československý válečný snímek z konce 2. světové války. Film rozhodně stojí za pozornost, jeho stopáž by klidně mohla být větší jako u jiných, ale někdy méně znamená více..Dva uprchlí vězni - rakouský interbrigadista Ernest (Milan Kňažko) a mladý vězeň Kim (Martin Zounar, jehož kariéra začínala velice slibně), vězněný za odbojovou činnost. Dramatické scény, retrospektivní vzpomínky po útěku z lágru, zajímavá hudba. V paměti mi utkvěly především tři silné scény - schválně, jestli uhodnete jaké:-)? Film v sobě nese i pár náznaků určitých rysů úspěšných světových filmů. (16.02.2009)

Nuda bez nějakého významného poselství. Otráví německý dabing pár známých tváří, které to mohly oživit, to je fakt problém nabiflovat se pár německejch vět. Kromě pěknýho psa stojí za to zmínit, že démonický Kňažko umí v podstatě zahrát kvalitně kteroukoliv postavu s temnou příchutí, kdyby tam nehrál, tak je to za dvě hvězdičky. (13.12.2009)

Kdyby si tvůrci odpustili úvodní lapsus, možná bych byla ke zbytku chyb poněkud tolerantnější. Ale koukat se několik minut na smíšenou partu dobře živených osob, z nichž je každá oděna do poněkud jiného kostýmu, někteří mají vypůjčené župany z nemocnice, ale všichni se tváří unyle, tak to je vskutku vydařený šprým. Díky spolupráci Pixa + Hollý vím, že Němci po zranění nekrvácí, německý kabát se po propíchnutí zázračně zacelí, v Praze již před válkou bydleli Kimové (tehdy ještě neprodávali veteš na tržnici, ale odvážně ukrývali kusy vysílaček sloužících k odbojové činnosti), německé selky nemají rády psy a Ernest z Vídně mluví plynně česky. A nyní k pozitivům, hudba se Harrymu Macourkovi povedla, je škoda, že Macourek nenapsal i scénář a neujal se režie, horší by to určitě nebylo. (25.02.2015)

Málo známý, ale o to více zajímavý československý válečný film, který se odehrává na konci 2. světové války. Děj začíná v koncentračním táboře, kde vedení plánuje popravit 3000 uvězněných svědků tak, že je nahrnou do muničního skladu, který později vyletí do vzduchu. Ten pochod vězňů je hodně emotivní, stejně jako o něco dřívější záběry na ně, když byli namačkaní ve svých domech. Z reálného pohledu chybí jedině snad ty vyzáblé těla, jinak je to hodně mrazivá podívaná. Před smrtí se zachrání pouze hrstka vyvolených, kteří utečou. Ovšem samotný útěk stejně přežijí jen dva, Vídeňan Ernest (Milan Kňažko) a mladý Žid Kim (Martin Zounar). Útěk se nepovedl kvůli tomu, že jeden z uprchlíků se dotkl drátů, které ohlásily útěk. Ten dotek mi přišel hodně nahraný, stejně jako mi přišel samotný útěk hodně zvláštní. Ernest se dostane ke kleštím a úplně nikým nepozorovaný přestříhá dráty. Poté to jde ještě oznámit na pokoje vězňům, že s ním mohou utéct. Přijde mi to takové hodně přitažené za vlasy, strašně moc jednoduché. Na druhou stranu se na to hezky dívá. Ernest je takovým rakouským Rambem prchajícím z koncentráku, který na své pouti učí zabíjet svého mladšího kolegu Kima. Proto by mě nenapadlo, jakým stylem film končí. [388. hodnocení, 43. komentář, 64%] (10.12.2020)

SPOILERY:Tak tohle se hodně nepovedlo. Já osobně bych to nazval, představa o koncentračním táboře a o tom, jak lze z něho uniknout. Tohle je pouhá představa, která je dost vzdálená realitě. Skvěle ostříhaný vězeň s upraveným účesem, průměrné mužské postavy, se před útěkem oholí, pak jde přestříhat dráty, poté to oznámí všem spoluvězňům na světnici a útěk může začít. A tohle je jen jedna z neuvěřitelných věcí, které se odehrály v tomhle údajném táboře. Smrti? To rozhodně ne. Muži a ženy všeho věku, zde pokojně likvidují tábor, aby si poté spolu užili, při polívce a třemi kusy chleba. Nakonec je Němci propustí a oni opět poklidně s kufříky a teplým oblečením opouštějí tábor pod nechvalně známým nacistickým heslem o práci. Následuje samotný útěk dvou vězňů, který jsem již vnímal se špatnou náladou po předchozím představení. Jelikož se jedná o československý film nebudu zacházet do silnější kritiky, ale tohle rozhodně přeskoč jestli jsi znalec československé válečné kinematografie. Hvězdičku navíc za Elišku Balzerovou. (21.01.2012)