Hrdinové ve člunu

Nečekal bych, že mě tak chytne film o desetimetrové vaně potřené lakem na nehty, ve které sedí kluci v opocených trenýrkách, zatímco jim kapky potu zatékají ze zad přímo do středu odpadní zóny. Ale je to opravdu poutavě natočeno, zároveň se to vůbec nebere nijak vážně. Sportovní scénky jsou napínavé, v podstatě jsou tam zejména tři hlavní závody, všechny úplně stejné, ale já bych řekl že game changerem tohohle filmu je ten diktátor, který udává tempo s kelímkem na obličeji, připomínající masku z Šíleného Maxe. Je tady skvěle zachycena práce tohohle člověka, jak v které chvíli dávkuje jaký motivační slovosled a s jakou intenzitou a tónem přilívá benzín do krve těch týpků, kteří velkýma vařečkama míchají kafe v pofidérní fašistické říčce. Akorát záběry vztekajícího se Hitlera jsou trochu přitažené za vlasy, jinak jsem v tomhle filmu pořád viděl rukopis Clinta Eastwooda, připomíná mi to styl jeho filmů, bude to nákaza virem dvojité "o" ve jméně. Na další Clooneyho film se celkem těším, je to citlivý a lidský film, bez jakýchkoliv kýčů. (10.04.2024)

Žužu Žorž tentokrát odolal dozajista brutálním tlakům degresivních bolševiků na „historickou věrnost a korektnost“ a přeqapivě neosadil předválečnou univerzitní veslici osmi černými bukanýry a nějakou tou přesilnou muženou, liberálně jim dominující u kormidla. Já vím, je to hnus a čirá demagogie takto nechutně zkreslovat dějiny, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný, hezky natočený a poměrně dobře zdramatizovaný standartní sportovní retrofilm. V něm se Žorž sice přičinlivě snažil vyžehlit to rasistické, misogynní a homofobní fiasko alespoň třicetisekundovým olympijským zakňučením Džesnýho Twouby, jenž hrdinně zběhl zpod bitche otrokáře a v barvách Spojených sráčů elegantně vyběhl i s Ádou, když tenkrát uběhal všechny ty Übermensche a krutě proškrtal říšské eugenické tabulky, aby se za odměnu mohl málem vrátit na bavlníkovou plantáž, ovšem v kontextu filmu to vyznělo spíše jako rasistický vtip na sjezdu BLM. Prostě zase jednou musím hrábnout po pevných čtyřkách! (27.03.2024)

Sumec Pavol Hammel kedysi spieval, že s tebou by som chcel veslovať, alebo píliť drevo, po zhliadnutí tohto uprednostňujem to drevo, to pravé veslovanie vyzerá na veľkú drinu, čo bolo potvrdené aj pri topení doktora Mráčka. Zaujímavý príbeh jednej partie, ktorá však nemá čím prekvapiť, pretože už vďaka obsahu vieme, ako to dopadne. Filmovo tak nič veľkolepé. Štandardný príbeh o podceňovaných hrdinoch, ktorí to všetkým ukážu. (29.02.2024)

Co si budeme povídat, je to standardní sportovní kýč, ve kterém jsou namíchané všechny ingredience charakteristické pro daný žánr. A když píšu všechny, tak tím myslím opravdu všechny. Nicméně jedno se Amíkům musí nechat. Oni dokáží podat zábavným způsobem jakékoliv sportovní klání a udělat z něj napínák, při kterém hlavním hrdinům mačkáte všechny palce. Veslování mě bytostně nebaví a přepínám ho i ve chvílích, kdy jedou naši o ty nejcennější medaile. Ale tady jsem jen seděl a s vykulenýma očima fandil partě outsiderů, kteří dokázali dojít až na vrchol. A konečně jsem trochu docenil roli toho otrokáře, co na ně ze zádi huláká. Tak příště bych se rád třásl nervozitou třeba u orientačního běhu. 75% (16.04.2024)

We were never eight. We were one. Klasicky příběh o tom kterak se podceňovaný tým dostal z nuly až na vrchol. Tentokrát jde o americký univerzitní veslařský tým, který v době recese a v předvečer druhé světové války vybojoval zlato na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Silný příběh, nicméně v Clooneyho režii mu hlavně v první polovině chybí tempo a dá mu dost práce aby diváka alespoň trochu vtáhnul. Druhá polovina je sice o něco lepši a finální závod nepostrádá dynamiku, ale nic to nemění na tom, že bezmála dvouhodinová stopáž je tenrokrát moc. Špatný film to rozhodně není a fanoušky veslování nejspíš potěší, ale v Clooneyho režijním portofoliu patří do té slabší poloviny…60% (06.02.2024)