Jean od Floretty

Zajímavé drama o tom, jak to dopadne, když se idealismus, přátelství a dobrosrdečnost spojí s falešnosti, závistí, nepřejícností a zlatokopectvím.  Jean od Floretty sám o sobě určitě působí silně a  dovede k zamýšlení,  pokračováním pro mě ale tato smutná a poučná balada nabrala ještě vyšší rozměr. I Yves Montand mě ještě více zaujal v druhém díle, ale Geráld Depardieu je v té poloze  dobrotivého taky dojemný. (07.07.2021)

Najväčším kladom filmu je jednoznačne krásne prostredie, v ktorom sa odohráva. Teda ono sa tam až tak veľa neodohráva, čo síce nijak zvlášť nevadí, ale mám tú smolu, že som videl skôr druhú časť a akosi som tušil, čo bude kedy presne nasledovať. Záverečnú pasáž som napríklad uhádol celú, možno by som vopred nakreslil storyboard, ktorý by bol na nerozoznanie od scény vo filme. Tejto scéne chýba elementárna logika, pretože postavy sa v nej chovajú extrémne primitívne. Ale možno je to vyjadrením ich charakterov. Na druhú stranu podlosti majú premyslené až príliš inteligentne. S druhou časťou naraz určite silnejší emotívny zážitok, čo bohužiaľ nie je môj prípad. Ale zase pomsta chutí najlepšie za studena, takže aj sledovanie "revenge" pokračovania s určitým časovým odstupom môže mať zmysel. (14.06.2014)

Otvorene priznávam, že tento štýl je mi cudzí. Vo Francúzsku akoby existovala celá „škola“ adaptácií kanonickej románopiseckej literatúry, kam patrí i Pagnolova L'Eau des collines. Problém s týmito adaptáciami je, že nezriedka pripomínajú skôr než film len predĺženú ruku literatúry, ktorá si so sebou nesie väčšinu kladov a záporov predlohy. Dvojdielny film Clauda Berriho (ktorého druhú časť považujem za o čosi lepšiu, jednak z dôvodu vyťaženia väčšieho dramatického náboja pri riešení rodinných väzieb medzi postavami, jednak vďaka výraznejšiemu režijnému štýlu, jednak z omnoho prízemnejšieho subjektívneho dôvodu s názvom Emmanuelle Béart :-) ) je podľa mňa rovnaký. Štylisticky príliš významne nevybočuje z francúzskych štandardov, nemôže sa opierať o pôvodnosť relatívne otrocky prevzatého príbehu a primárne vsádza na výkony hercov pohybujúcich sa v krásnom vidieckom prostredí. Snaha „nasiaknuť“ rurálnou poetikou pomaly snímaných vrchov a údolí ešte výraznejšie spomaľuje a riedi celkom konvenčné rozprávanie s časovými skokmi naprieč ročnými obdobiami. V komentároch často spomínaná dôsledná výstavba a príprava priestoru na zvraty opäť poukazuje na literárny pôvod a celkovú zastaranosť. Berrimu sa jednoducho nedarí preniesť so silou pôvodného románu do sveta ostrých kontrastov medzi prostými, ale prirodzene prefíkanými roľníkmi a rodinou Jeana, ktorý so svojimi mestskými znalosťami do ich sveta nezapadá. Rovnako filmu neprospieva rozloženie do dvoch takmer dvojhodinových častí tam, kde by stačil komplexný celok o pol hodinu až hodinu kratší a s vypustením pre dej nepodstatných scén dynamickejší. V tejto podobe odporúčam radšej si prečítať knihu. 60% Season Challenge Tour 2015 (09.09.2015)

První část filmové balady zasazené od předhůří Alp. Kdo film neviděl a nechce znát obsah, ať dál nečte. :o) Odvíjí se zde doslova hra na život a na smrt. Ugolin zvaný Kohoutek je prosťáček, který se nadchne pro pěstování karafiátů, nemá ale na svém pozemku dost vody. Jeho strýc je ochoten zakoupit vedlejší pozemky s pramenem, leč narazí na neochotu u majitele. Při potyčce ho smrtelně zraní. Pozemek dostává synovec, hrbatý syn Floretty se kterou se César dřv znal. Oba dva začnou splétat ďábelský plán, jak sousedovi dopomoci k neúrodě s nadějí, že se odstěhuje a pozemek jim prodá. To se nakonec stane, když Hrbáč za dramatických okolností umírá. Malá Manon je svědkem, jak Ugolín s Césarem obnovují zasypaný pramen. Více v komentáři u filmu Manon od pramene. (29.12.2014)

Občas se budím v noci ze sna při hrůzné představě, že bych se musel živit fyzickou prací. A neuklidnilo by mne ani to, že bych měl statistické údaje o počasí v kapse, protože jsem stejně naivní jako Jean. I já bych totiž zbaštil Ugolinovi jeho falešný úsměv a při únavných výpravách za vodou bych si nevšiml kudly ve svých zádech. Jenže Jean je na rozdíl ode mne plný optimismu, který je krásně nakažlivý a který ostře kontrastuje s jeho osudem. Bez odhalení rodinných vztahů ve druhém dílu to zase nijak zvlášť silné drámo není. A hodně mne zklamala scéna ve vesnici, ve které se Jean naprosto neadekvátně rozčiluje na vesničany, které potkal poprvé, což jsem nucen považovat za špatnou práci střihače, který mi nějaký předchozí konflikt musel ušmiknout. (05.05.2013)