Linie násilí

"Půl království za župan. To je slušná nabídka. Dokonce i v Hollywoodu." Linii násilí mám rád, i když úplně přesně nevím proč. Možná je to tím, že pokládá zajímavý otázky a občas nabídne i náznak odpovědi. Takže proč chce někdo zabít megaproducenta ultranásilnejch filmů Mika Maxe místo toho, aby za něj žádal výkupný? Proč mají díru v hlavě únosci a ne oběť? Má to něco společnýho s dokonale propojeným dosud neschváleným kamerovým systémem monitorujícím ulice Los Angeles? Tušil obsluhovač tohoto systému Ray Bering, že i jeho činnost je monitorována? Je okopávání zahrádky důstojnou prací pro producenta? Prostě je to spletitý, ale mě to baví. (19.11.2021)

The End of Violence by se spíš měl překládat jako Konec násilí, mnohem lépe vystihuje podstatu filmu. Už u The Million Dollar Hotel jsem se potkala s tím, že pro mě je to naprosto úžasný film, dosahující kvalit Nebe nad Berlínem, ale pro většinu ostatních je to Wimova šlápota vedle. Stejně tak u Linie násilí. Překrásný snímek o cestě člověka za poznáním sama sebe. Wim si na tuto pouť pozval na pomoc násilí, dozajista aktuální téma. (25.07.2007)

ocenenia : MFF Cannes 1997 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Násilie je ovocím paranoje, a častokrát keď príde dlho očakávaný nepriateľ, zistíme že nás vlastne oslobodil.... Na tak zložitú tému si Wenders zvolil asi až príliš zložitý dej, neobratne kľučkujúci medzi svetmi hollywoodskej filmovej produkcie, vládnej špionáže, policajného vyšetrovania, vzťahov otca a syna, manžela a manželky, ženy a muža.... príliš veľké sústo pre tak subtílny film, neschopný prekročiť hranicu od iba krásne zosnímaného (kamera Pascal Rabaud) rozjímania k naozaj "za srdce chytiacemu" filmu.... herecké výkony sú však veľmi dobré, Bill Pullman a Gabriel Byrne, urobili asi všetko, čo im scenár dovolil.... a vo vedlajšej úlohe otca sa poslednýkrát na plátne objavil Samuel Fuller, slávna postava americkej kinematografie, ktorý sa práve násiliu vo svojich filmoch nikdy nevyhýbal... apropo, nie je miesto vraždy, okolo krorej sa točí celý dej filmu, identické s miestom, použitým pri natáčaní Paríž, Texas? (05.03.2009)

Až počtvrté mi přišlo k téhle "éterické" krimi vhodně zvolené pozvolné tempo a prolínání několika vypravěčských rovin. Jeden z filmů, ke kterému se vztah rodí buď pomalu nebo vůbec. Zamyšlení nad odcizeností a samotou, mocí a jejím zneužitím. A pak ta hudba Ry Coodera... Mám prostě pro Wenderse slabost. (25.10.2010)

Hmm. Bylo mi u toho hezky. Což je o thrilleru dost zvláštní výrok, ale to už je holt Wenders. Každý jeho film je napůl sen. A teď nemám na mysli sémiotiky s jejich teoriemi o obecné podobnosti filmu a snění – tenhle chlapík v tom oboru dospěl dál než ostatní. Hodně za to může hudba, zde zvláště vypečená, nálady waitsovské, i když samotný Waits se ozve jenom jednou. Zápletka je na tom sice to nejméně důležité, ovšem protentokrát potěšila její sevřenost a dořečenost všeho podstatného (když dáváte bacha) – to u mistra nebývá pravidlem. Taková prima meditace. A co do vývoje postav větší roadmovie než celá V běhu času, mimochodem. Asi bych si měl novějších wendersovin sehnat víc. (20.03.2012)