VOD (1)
Obsahy(1)
Na Akadémii výtvarných umení prebiehajú, ako každý rok, prijímacie talentové skúšky. Film v troch rozdielnych ateliéroch sleduje zákulisie náročnej úlohy, pred ktorou stojí miestny pedagogický zbor: ako vybrať zo zástupu uchádzačov tých vyvolených, ktorý dostanú v ďalších rokoch príležitosť formulovať podobu výtvarného umenia? Ako v tejto skúške obstoja samotní vyučujúci? Predmetom skúšky sa tak postupne stáva umenie samotné. A taktiež jeho miesto v súčasnom mätúcom svete. Otázok je celá séria: Pre koho umenie vlastne robíme? Stačí robiť veci tak, ako ich cítime? Dokáže nás dnes vôbec niečo pohoršiť? Vražda alebo samovražda? Bisexualita alebo pansexualita? Hovno alebo krv? Čo nám to celé povie o povahe zmyslu umenia v dnešnej dobe? (Film Expanded)
(viac)Videá (2)
Recenzie (96)
Keby mi niekto po zhliadnutí tohto filmu povedal, že umelecké školy sú jedinečnou baštou slobody v takej podobe, v akej by v akomkoľvek totalitnom režime nemohli existovať a že by sme si ich mali vážiť, lebo sú vo svojom nehierarchickom prístupe k študentom a ich talentom, zásadnou inštitúciou v demokracii, povedal by som takémuto človeku, že s ním súhlasím. A keby mi niekto konzervatívnejšie nastavený povie, že tu 100 minút sledujeme mestské kaviarenské snowflakes, ktoré nemajú kontakt so "skutočným" pragmatickým svetom (tu symbolicky vyobrazeným v podobe queerfóbnych vrátničiek) a ktoré nikdy neboli nútené manuálne pracovať, asi by som do istej miery súhlasil aj s ním. Bol by to parádny námet na hlbšiu spoločenskú diskusiu o význame umenia, ktoré často prestáva byť aktom kolektívnym a začína byť až príliš introspektívnym (vytráca sa spoločenská/politická angažovanosť, každý tvorí "o svojich pocitoch"). To by ale polarizovaná spoločnosť musela byť ochotná diskutovať, čo sa dnes už takmer vôbec nedeje. ()
Nejasná zpráva o konci umění v ČR. Zvídavé nahlédnutí do umělecké školy a přijímaček. Překvapivá prázdnota budoucích studentů bez názoru a rozhledu. Více šílení jsou ale učitelé, kteří jsou většinou zcela mimo. Stále se tu řeší sexualita uchazečů a kdo není alespoň bi, tak je nudný a asi i bez tvůrčího potenciálu. Snaha šokovat za každou cenu. Byla to plochá a vlastně smutná ukázka umělecké generace budoucnosti. ()
Šťastný nápad, u kterého pak už jen stačí mít odvahu to vydržet a střihem nebo scénářem to nezkazit, neuhnout. A tady se to perfektně povedlo. Upřímně, klidně bych se (na etapy) vydržela fascinovaně dívat i při čtyřnásobné stopáži, a možná ještě o to fascinovaněji. ***Podstatu "Zkoušky umění" tady přede mnou výborně vystihl JFL, tak to nebudu rozmazávat. *~ ()
Intelektuální ekvilibristice účinkujících, kteří svůj výtvarný svět žijí, se ani přibližovat nechci. Bavilo mě ten svět pozorovat a přemýšlet o všech jeho pro mě viditelných rovinách. Od těch dimenzí, co prostorově připomínají skrze vrátné, že jde pořád o instituci jako každou jinou se svými vnitřními institucemi, až po ty, které jsou uměním samy o sobě, a které mimo jiné reflektují lidi (vyučující, tvůrce?) které je inspirující poznat, přesto že to poznání je více skrze mluvení o tvorbě a zkoušení mladých lidí, než o jejich vlastní tvorbě nebo jejich otisku na tomhle světě, které je přivedlo a zachytilo na AVU. Jinak velmi povedené zpracování. A pěkný poslední záběr. ()
Tridni analyza tohodle dila by byla veskrze nelichotiva.. Asi bych mel ve vlastnim zajmu zapatrat po metodickych priruckach pro umelecke skoly, inak mam nakroceno k interni normalizaci fenomenu typu Martiny Simkovicovej. A to me desi asi vic, nez predstava ze bych mel osobne podobne rizeni absolvovat. "Nadosobno" naprosto dehumanizujici aka jinde nez na umelecke by tohle kurva neproslo! :D ()
Galéria (6)
Fotka © Adam Hříbal
Zaujímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama