Aftersun

,,Užila sis dovolenou?'' - ,,Báječně'' --- Tak tohle mne rozsekalo... Charlotte Wells natočila neskutečně citlivé intimní drama a dám ruku do ohně, že to možná celé postavila na svých vlastních zážitcíh. Protože pokud ne, pak neskutečně přesně vystihla to, co jiní zažili a zažívají i s tou bolestí, která je celý film přítomna. Skrze dovolenou táty Caluma s osmiletou dcerkou Sopfhií, který tvoří kostru příběhu na níž jsou nastavovány drobné příběhové linky ze kterých divák zjišťuje jak to vlastně s hrdiny tohoto filmu je. Calum je rozvedený a nejspíše soud přiřkl Sophii matce. Zřejmě psychicky zdevastován rozvodem odešel do Anglie, zatímco mataka se Sophií zůstaly ve Skotsku v Edingurghu. Calum Sophii miluje tak moc jak jen táta může milovat svoji dcerku a trpí bez ní. Ač nemá moc peněz, jezdí s ní každý rok na společnou dovolenou ve dvou. Tentokráte je pobřeží s hotelovým komplexem obklopeným horami kdesi v Turecku. Ačkoliv si oba dovolenou užívají, divák vidí, že Calum ač se snaží dcerku bavit  není vůbec v pohodě. Vypadá smutně a vyhořele a ten stav se pomalu zhoršuje s ubývajícími dny, kdy jsou spolu. Jsou devadesátky, svět a hotely ještě pořádně neví co je wifi a tak se kolem bazénů leží na lehátkách a poslouchají kazety z walkmanů. Rodiny se opalují, povídají si, nebo hrají karty. Nikdo ač na společné dovolené každý sám nečumí do mobilů...  Animátoři učí hosty tančit právě populární hit Macarenu a na neklimatizovaných pokojích hučí tyčové ventilátory a rohánějí horký vzduch. Vzpomínky uchovávají kamery systému VH-C a svět je ještě mnohem normálnější než je dnes. Kameraman Oke si hraje s detaily a zabírá zvolna plovoucí lehátky na hladině bazénu, i nám všem všelijaké tak dobře známé detaily z života v prázdninovém resortu. Navíc příběhová linka jede podle všem známého schématu. Příjezd, lapálie s pokojem a jiným počtem lůžek, dny na pláži či u bazénu, večerní zábavy, výlety na blízké památky... Sám jsem se chtě nechtě přenesl na jednu takovou dovču v devadesátkách... Odnesl nás tam z Ruzyně ještě klasický tryskáč Boeing 727 a celé se to neslo v duchu tohoto filmu i s tou melancholií. Možná kvůli podobným prožitkům jsem měl možnost ocenit tu skvěle zachycenou sílu tohoto filmu a neberu jej jako nudnou záležitost z půlky točenou třesoucí se rukou na véháesku (jak čtu místní komenty) ... Paul i Francesca hráli fantasticky, hlavně malá Francesca. Naprosto přirozený bezprostřední výkon bez jakékoliv křeče z filmování a štábu kolem. Nádherný a silný film! Tleskám! Dávám za 5 namazání zad krémem proti sluníčku :-). * * * * * (02.07.2023)

Na sledování Aftersun musí mít divák správné rozpoložení, jelikož se jedná o dosti "náladový" film, který si po většinu stopáže jede dosti pozvolným - a tím pádem ne pro všechny diváky atraktivním - tempem. Na projekci mě nalákal námět a oscarová nominace pro Paula Mescala. Herecky je film zvládnutý skvěle, o tom žádná, samotný námět mě však svým zpracováním nedostal tak, jak jsem si před projekcí od filmu sliboval. Všední výjevy se střídají s tíživými vizemi (vzpomínkami), které nakonec "pod tlakem" vrcholí, a i když člověk ví, jaké emoce chtěla režisérka u diváka vyvolat, nemohu říct, že jsem jí to "baštil". Festivalová deprese, která však nevydeptá každého. (08.06.2023)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla. (30.08.2023)

Silná pociťovka, která vás přenese na dovolenou dcery s otcem. Naprosto autenticky zachycené vzpomínání, které vás pohltí svými zvuky, kamerou a hudbou. Melancholicky nostalgický, ale nevinný a krásný. Nejvíce mě oslnil samotný styl, který působí neuvěřitelně náhodně, přirozeně a neučesaně, ale zároveň tak záměrně a úderně. To plánování kamery a struktury muselo být peklo. Zajít si na to hned po první pořádné dovolené od začátku mé dospělosti jen umocnilo veškeré pocity. Aneb proč podnikáme takové výlety a proč si tvoříme takové zážitky. (25.06.2023)

Nečekaná rána v podobě všech odlesků melancholie. Zastavené zrnící políčko na videokazetě, ve kterém je navždy všechno v pořádku. Sem je potřeba se vracet, když není dobře, přestože to znamená, že chvíli bude ještě hůř a odpověď, ať už v pochopení či v jiskře naděje nebo jen v důležité vzpomínce, na sebe nechá čekat. Čekal jsem prosluněný dovolenkový film o dospívání, proto se jen těžko vysvětluje, v jakém tichu jsem zůstal, když mi Charlotte Wells dala přesně to, ale nadběhla mi při tom z druhé strany. (14.06.2023)