Utópia, najviac ľudí žije v Číne

„Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti.“ - „Kolik losů jste si koupil?“ - „Tři.“ - „Můžeme vám vrátit peníze.“ - „A co ostatní losy?“ - „Ti lidé tu nejsou, ne?“ - „Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni.“ - „Většina lidí žije v Číně.“ Ten film je atmosférou strašně zvláštní. Stejně jako svéráznými příběhy, které jsou jeden absurdnější než druhý. Divák sleduje pumpaře Lasse, který svou benzínkou zaštiťuje všechny povídky. A tak se člověk setká s: otcem od rodiny osvobozeného z pout původní identity; zaneprázdněnou manažerku, která díky nenasytné krávě najde svůj domov; 2 ženami a uneseným rumunským chlapcem; mužem, jenž umí stejně dobře opravovat auta jako vztahy; sourozenci s pragmatickým až cynickým přístupem k životu; využívaným mladíkem bodujícím díky magické schopnosti hrnku s pokémonem; lékařem trpícím představami; či levicovými důchodci s pozitivním přístupem. Film dělalo 9 různých tvůrců a povídky se tedy liší kvalitou, ale u mě převažuje pozitivní dojem, dám solidní 4*. (09.10.2022)

Norské volební osmero, které obsahuje spoustu známých postřehů - třeba, že lidé se mění, touží po rodině, potřebují společnost a taky lásku. Zároveň jsou ale lhostejní, slepí, ztracení a bez domova... i když, pravda, většina jich žije v Číně, to ovšem neznamená, že se nemůžeme norskou optikou ve společenském zrcadlení zlídnout i my - pobavit se, i tak trochu popřemýšlet, kam vlastně sami patříme - VĚTŠINA nebo jen NĚKTEŘÍ?... Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (06.04.2015)

Zdařilá kompilace několika trochu pošahanejch příběhů. Nejvíc se mi z nich líbili dědci, kteří se propadali, když před tím pomohli ženě. Ale ještě lepší byly děti prodávající podvodnou loterii. Nemůžu si odepřít podělit se o jedn dialog: "Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti." "Kolik losů jste si koupil?" "Tři." "Můžeme vám vrátit peníze." "A co ostatní losy?" "Ti lidé tu nejsou, ne?" "Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni." "Většina lidí žije v Číně. Že jo, Taralde?" "Tak to táta říkal." "A co všechny ty slepé děti v Africe?" "Ani když by byly tady, nic by neviděly." "Myslíte, že jsou tam šťastné?" "Vím, že je jim teplo." "Není to jejich chyba, že se narodily v Africe." "Není to moje chyba, že jsem se narodila tady. Jsem stejně slepá jako oni." To jsem se fakt musel smát. Byl jsem příjemně překvapen. Přesto jenom průměr. (10.07.2007)

Úplně bych zapomněl, že natočit svěží, vtipný a dobrý film vlastně není nic těžkého. Stačí mít prostě jiný, nekonfliktní, pohled na svět a dílo se prostě musí podařit. Tento film je takový trochu povídkový, skáče z člověka na člověka a spojuje to vlastně jedna benzínová pumpa. No a je to o radosti ze života, i když tam tý radosti moc není, bo je to docela kruté, přesto je to komedie a dobrá! Vyprávět se to nedá, vidět nutno. Pobavil mě hlavně manželský pár na výletě, ona vypráví, on taky, dva monology. On vystoupí z auta a jde se vykoupat. Cizí chlap mu sebere šaty, obleče si je, nasedne do auta, nastartuje a jede se. Manželka si vůbec nevšimne, že má jiného muže. Ten stále plave v rybníce. Dokonalé. 80% (19.06.2014)

Tenhle film je něco jako Noc na Zemi nebo Mystery Train po norsku. Povídkový komediální drama o Norsku v době voleb. Každá povídka je jiná. Jedna lepší-druhá horší, jedna vtipná-druhá smutná, jedna napínavá-druhá trochu nudná. Po pokoji z toho neskáču, ale je to zase jeden z těch lepších kousků ze Skandinávie. PS:Nemohli by se všichni Komančové za zpěvu Internacionály utopit v bažině? (24.12.2009)