Nech svět světem

Tísnivá a znepokojivá atmosféra, od samého začátku, se skvělou kamerou a výborným, hudebním doprovodem. Jen kdyby to nebylo občas tak zbytečně ukecaný a mohlo se klidně přitvrdit nějakým tím útokem navíc. Každopádně, dobrá podívaná. Co by asi dělali v dnešní době influenceři a modelky z Instagramu, kdyby došlo pouze k vypnutí internetu =) Btw, Julia je stále kost. (top scény - pád letadla, zuby !). Slabší čtyrka. (18.02.2024)

Netflix někdy umí i překvapit. A tento film vlastně ani nemá moc daleko od pravdy, protože by se to klidně mohlo stát. Sledujeme tu rodinu, která se rozhodne strávit víkend místo New Yorku na Long Islandu. Ze začátku vše vypadá v pohodě. To se změní, když u nich uprostřed noci zazvoní muž se svou dcerou a tvrdí jim, že je majitel domu a že by tam chtěli přespat. Rodině se to sice moc nezdá, ale nakonec s tím souhlasí. Postupně ale přestane jít televize, internet i mobily a vše začne být čím dál divnější. Země prý čelí kybernetickému útoku a nikdo neví, co se děje. Nemohou ani nikoho potkat, koho by se mohli zeptat na pár informací. Jak dopadne toto soužití dvou rodin v jednom domě a podaří se jím vůbec tento výpadek přežít ve zdraví? Byl pro mě docela nezvyk vidět Julii Roberts v této roli, protože už jsem s ní dlouho nic neviděl. "Pomozte nám!" (15.12.2023)

Peele for beginners. - Chybí žánr "komedie". - Pani hledá dcerku (která vypadá jak vyfetovaná pětatřicítka), ale mezitím si laskavě udělá čas na hodinový výlev u psychologa alias připrcatělé černé rasistky. - USA! USA! - Zvířata vědí víc než my, třeba jak skončí Přátelé. - Letáky nebo koblihy, bába nebo sníh. - I fucking hate people. (23.12.2023)

„Svět se v prdel obrací, jeleni se navrací.“ Zvířata to prostě vycítí. Srnčí i jiná zvěř vycházela z lesů, aby se po záhubě lidstva znovu ujmula vlády nad planetou. Emeritní eskortka Julia Roberts, v zajímavé roli zpruzené kariéristické misantropky, na stádo čuměla z metru, takříkajíc face to face (chudáci jeleni) a s tak široce otevřenou hubou, že kdyby začal foukat vítr, vzniklo by skutečné tornádo čili apokalypsa zdarma. Sugestivní, znepokojivé a hrozivě realistické, jak moderní svět padá do kytek, letadla z nebe, mobily do záchodů, internet chcíp a influenceři jsou z toho v prdeli a tak se věší, ale nikdo už jim to nelajkuje. Krajinu terorizují záhadné rudé letáčky (Arabové? Korejci? POMO?) a lidi se drží za hlavu při útocích ultrazvukem, který v dásních uvolňuje zuby. OKÉNKO TANKERU: [][] Tři sta metrů dlouhá neovladatelná loď míří přímo na pláž, plnou slunečníků, osušek a opalujících se debilů. „Však ona zastaví.“ „Přece musí.“ Úplné Thajsko 2004. Na obzoru bílý hřbet tsunami... a na břehu si turisti chystají foťáky. [][] Hope begins in the dark, jdu do bunkru chystat zásoby, přátelé Přátel to ocení. A snad stihnu i poslat pochvalný mail Esmailovi. Dokud ještě funguje net... (15.12.2023)

Tady chce být někdo režisér vizionář. Agresivně excesivní film, stylisticky až abnormálně sebeuvědomělý a přeplněný nepřirozenými záběry, které znemožňují jakékoli ponoření do prostoru a scénografické přilnutí k postavám. Jediný způsob, jak brát něco takového trochu vážně, je nahlížet na film jako na totální konspirační satiru, která všechnu autenticitu jen předstírá. Minimálně závěrečná scénka a celá linie s dcerkou a jejím oblíbeným seriálem jde tomuhle čtení vyloženě na ruku. Zvířátka se srocují, protože „ví víc než lidi“, lidi neví nic, protože nedrží při sobě. V mnoha aspektech je to znepokojivé a nestabilitu společnosti, již řídí vazby a systémy přístupné a srozumitelné jen hrstce nejmocnějších, to vlastně nepřefukuje. Rozhodně se ale přeceňují dramaturgické meze tohodle ironického námětu na skoro 140minutové dějové ploše, kdy Esmail opakovaně protahuje i sebevíc banální scény a strašně okatě jim cpe punc skoro až drastické důležitosti. Podobné filmy už vznikaly, a přestože mnohdy neměly až tak ambiciózní scénář splétající dohromady základní morálku, reflexi současného světa položeného na oltář technologií a sítě , katastrofické konspirace nebo mezilidské vztahy v neuchopitelné situaci, nabídly daleko víc žánrově rozptýlené zábavy (Bílý šum, trochu Greenland, Proroctví, Někdo klepe na dveře, Ulice Cloverfield 10). Nech svět světem rovněž nelze povýšit nad žánrovou satiru, i když se většinou tváří vznešeně a hlubokomyslně jak fasáda Wall Street. Najde se tu dost zajímavých nápadů a vlastně je fajn, že to má jinačí look. Ale v součtu jde hlavně o gimmick, jehož se po nějakém čase přejíte. Účel světí prostředky, a zatímco první zde obstojí na jedničku, druhé je dost nešťastně koncipované. 65 % (08.12.2023)