Vanilkové nebo

Doslovný a vizuálne nerozlíšitelný remake španielskeho (velmi divného) romantického sci-fi filmu. Síce sa nájde zopár Croweových typických čŕt, inak sa ale jedná o komerčnú zakázku. Nebyť masívnej kampane, bol by som spokojnejší, pretože by som nemal tak vysoké očakávania. Poteší príjemná, až gýčovitá atmosféra. Umelecký film to nie je, bacha, jedná sa iba o žánrovku. A aby som nezabudol, záverečný zvrat by podla mňa mal reagovať na veci, ktoré sa odohrajú bezprostredne na začiatku, nie behom príbehu, inak nemá takú silu. (06.10.2009)

Snímek, který se vyvedl ze všech stránek, precizní scénář, skvělé herecké výkony, dokonalá režie a perfektně vybraná hudba (oba soundtracky, jak písničkový, tak promo score od Nancy Wilson vřele doporučuji). A především snímek, nad kterým si po každém shlédnutí mohu lámat hlavu kolem dokola – jak to doopravdy je, to snad ví jen pan scenárista a režisér Crowe. (29.08.2002)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)

„Prázdne ulice vo vašich snoch pravdepodobne znamenajú pocit osamelosti.“ – „Poviem vám, od psychiatra by som čakal niečo lepšie.“ Hoci má Vanilkové nebo niekoľko silných momentov (vyľudnené mesto, diskotéka), poeticky mysterióznu atmosféru, skúseného režiséra Camerona Crowea, výborný soundtrack a pôsobivú vizuálnu stránku, odporúčam vám predsa len skôr hispánsku predlohu Otvor oči („zhodou náhod“ tiež s Penélope Cruz). Je celistvejšia a hoci je rovnako nezrozumiteľná, obsahuje niečo viac. Niečo, čo sa ťažko definuje, ale máte z toho pocit, že pozeráte film o niečom a nie na na americký bľabotavý pokus o umenie. Ku koncu je to naozaj vyložene nepochopiteľné (sny v snoch, vízie, alternatívne budúcnosti resp. súčasnosti, nočné mory) a až nechtiac smiešne (sex). Takže za mňa je šokujúce, že takýto komorný a nepochopiteľný film celosvetovo zarobil 203 miliónov dolárov (opri rozpočte ani nie 70). Cruise vtedy skrátka premenil na zlato plus-mínus všetko, v čom hral, čiže ak by hral v Tom a Jerry, tiež by to bol trhák. Úsmevné je aj to, ako je za netvora pokladaný chlapík, ktorý má trocha nakrivo spodnú čeľusť. Ale Kurt Russell fajn. P.S. Na úvodnej hrdinovej bombastickej oslave sa David objíma s chlapíkom v šiltovke... ale veď je to... ach, Steven! 203 68 (19.12.2004)