My Best Friend's Birthday

Těžko hodnotit tento nedochovaný kousek, nakonec jsem se rozhodl pro tři hvězdy. Tarantinův styl byl tehdy ještě v úplných plenkách, přesto jsou jeho zárodky jasně cítit. Film, který se dá rozhodně označit přívlastkem amatérský, doporučuju jen skalním fandům (kteří si také nejvíce užijí mnoho skrytých narážek a propojení s dalšími Quentinovými snímky - K-Billy, Aldo Ray, postava pasáka jak Samuel Jackson...) (26.11.2011)

Kdyby tento film byl delší, tak by mě s velkou pravděpodobností začal vydatně nudit. Delší však nebyl a nudit mě nestihl. Jsem rád, že se snímek v popel neobrátil celý. Rád jsem nakoukl, jak Quentin Tarantino začínal, neboť jej jako režiséra velmi uznávám. Ačkoli jsem přesně nepochopil, oč v těch 36 minutách šlo, respektive se to celkem značně rozcházelo se zdejším obsahem, tak jsem se ani moc nenudil. Dialogy mi přišly velice kvalitní a poměrně vtipné. Quentin se mi zde moc zamlouval i jako herec. Střihl si nádhernou roli magora, která mu vždy náramně svědčí. Nedivím se, že si Quentin získal nějakou tu důvěru k realizaci mnohem větších projektů. Jen proto, že je to dílo mistra Tarantina, se zde však plným hodnocením ohánět nehodlám. Každý režisér nějak začínal a tohle je start rozhodně vydařený, nikoli nadstandardní. (06.02.2016)

Velká škoda, že se nedochoval celý film, jelikož úvodní půl hodina nabízí jen tradiční (a neskonale vtipné) Tarantinovské dialogy o ničem či popkultuře (v jednom z nich se dokonce jeho postava přizná k fetiši na nohy :) ), ale bohužel jen mírné nastínění děje budoucího. I tak se ale jedná o místy parádně vtipný kousek, který bohužel dojíždí na svou scénkovitost a nesourodost, amatérské zpracování alespoň mě rozhodně nevadilo. Tohle úvodní půlhodinové intro do Tarantinolandu, jehož námět Quentin později alespoň zčásti uplatnil v Pravdivé romanci, rozhodně stojí za pozornost a žádný Tarantinofil by si ho neměl nechat ujít. 70 % (28.08.2009)

Tarantino je královský...hanebný parchant filmového priemyslu, na ktorého neplatí žiadna rovnica. Vylieva začiatočnícky popkultúrny rezervoár (Ho-Ho´s, Flicky-Flakes, Eddie Cochran, De Palma, Presley vs. Brando), odkrýva niekoľko výrazových zdrojov za účelom neskoršej intertextualizácie (K-Billy, Aldo Rayne, kung-fu) a už v tomto mladíckom rozjazde sa snaží dbať na perfekcionizmus osvojených krokov režírovania (rotačné/dlhotrvajúce snímanie, dôraz na dialóg, súlad chytľavého audia s maznavým videom, rebelské otlačky žien, drôg, násilia a nôh). Všetko za malý budget a bez cca tridsať minútového zavŕšenia čo zbĺklo v labáku. Nekoherentná rookie spoznávačka za úctyhodné 3*, presne v tom duchu, aby to po rok 2009 už nikdy nebolo pod 4*. "Comme ci comme ca." (27.03.2010)

Samo o sobě tohle půlhodinové torzo není skoro o ničem, ale pro fandu Tarantina je to něco jako základní kámen. Vidíme jeho postupy v začátcích a nutno dodat, že se zase tak moc nezměnili. MBFB je samořejmě narvaný spoustou odkazů (i na sebe K-Billy's Supersounds of 70's, Aldo Ray atd.), hlášek, vtipných scének, výborné hudby a samozřejmě Elvise. Vždyť sám Quentin jak by mu z oka vypadl. - Mně byly tři, ale pamatuju si to jako by to bylo včera. Zničeho nic jsem měl tíživý pocit, jako temný mrak vznášející se mi nad hlavou. Chtěl jsem se zabít. Opravdu jsem se chtěl jít zabít. Chystal jsem se napustit si vanu horkou vodou a podřezat si žíly. Fakt jsem se chystal... Opravdu, chtěl jsem to udělat! Na tříleté děcko docela depresivní uvažování. A víš co mě zachránilo? "The Partridge Family". Když běželo "The Partridge Family", hrozně jsem to chtěl vidět. Tak jsem si řekl OK, nejdřív se dodívám na "The Partrige Family" a pak se zabiju. (15.05.2010)