Tár

Skrz pozitívne aspekty, ktoré v sebe tento film má by som v skratke povedal, že mi "Tár" skôr nezapasoval. Nemyslím si, že by tie nominácie a ocenenia boli nezaslúžené, no to nie je pre mňa dôvod, aby som určité veci neskritizoval. Čo na filme funguje? Cate Blanchett zo seba dáva absolútne herecké maximum a je absolútne fenomenálna v role tejto dirigentky. Film je vynikajúco natočený, hudba je perfektná a jednotlivé scénky majú skvelú atmosféru. Nikto toto nemôže filmu uprieť. Ani ja. Napriek tomu, že všetky oči budú smerovať pri tomto filme práve na Cate Blanchett si ale myslím, že všetci ostatní takisto podali skvelé výkony, ktoré môžem oceniť. Nikto v tomto filme nezaostáva. Čo sa ale príbehu týka, sú tu dve veci, ktoré mi ako divákovi jednoducho nezapasovali. V prvom rade mám veľmi zmiešané pocity práve z našej hlavnej hrdinky Lydie Tár. Po hereckej stránke super, no ako postava mi príde ako jedna hnusná vypočítavá mrcha, pre ktorú sú ľudia viac čísla a spôsob ako sa niekam dostať. Čo nie sú zrovna postavy, ktoré mám veľmi v obľube. Myslím si, že najlepšie som to asi kedysi vyjadril v mojom hodnotení na film "Kobry A Užovky", kde mi boli nesympatickí skoro úplne všetci. Tento film však má len nesympatickú hlavnú hrdinku. A aj to by som povedal, že len zväčša. Má aj svoje dobré momentky a nemôžem jej uprieť, že je inteligentná a vie poslať ľudí veľmi nádherným spôsobom do prdele. Ako sme mali možnosť vidieť už počas scénky, kedy má diskusiu so študentom ohľadom jeho predsudkom voči Bachovi. Vynikajúca momentka filmu. Je ich tu ale viac. Ako keď sa má začať ten veľkolepý koncert a Lydia chce ísť na svoje miesto, keď chce vrátiť Olge jej plyšového medveďa a celá tá pivnica má svoju atmosféru... je toho dosť čo sa dá na tomto filme pochváliť. Druhý element, ktorý ale filmu pre mňa zráža nohy je jeho dĺžka. Mal som pocit, že sa to dalo skrátiť, aby to vyšlo na dve hodiny namiesto 2 a pol. Pretože miestami ma ten film už svojim tempom vedel celkom ubíjať a čakal som, kedy sa niekam posunieme. Vo výsledku by som ešte povedal, že záverečná časť na Filipínach je spracovaná skvele, najmä čo sa týka scénky s masážou. Ako som už asi aj sám naznačil, tento film má pamätné momentky a skvelé scénky no v celkovom kontexte a príbeho mi až tak neulahodil. Ale za jeho kvality ho musím rozhodne vyzdvihnúť. Takže vezmite si z tohto komentu asi to, že film mi síce nezapasoval, ale určite si nemyslím, že ide o zlý filmový zážitok. Hodnotenie: B- (10.03.2023)

V průběhu mě konstantně iritoval ten hanekácký, klinicky akademický vizuální styl, jakkoli rozumím tomu, že Fields si zde dává zatraceně pozor, aby nedával divákovi vizuální návody a možnosti interpretací za hranici toho, co ve skutečnosti vidíme. Provokativnost mnoha obsažených témat mi navíc přišla provokativní pouze v rámci hysterické současnosti, ačkoli je osvěžující slyšet tak výborně artikulované znechucení nad aktuálními paradoxy uniformity rozmanitosti a aroganci tolerance. Mrzí mě, že mi to nenabízí více čtení než ono jedno a mrzí mě, že to odepře hrdince její "I drink your milkshake" moment." Ale ty blázne, jestli jsem po celou dobu filmu vyčítal nějakou zaprdlost, tak musím uznat, že ten konec je tak škodolibý, že jsem se smál do půlky titulků. ____________ Páteční návštěva "artového kina" byla skutečně obohacující zážitek, na který jsem se zapomněl zase pro jednou dostatečně opít. Plný sál o padesáti místech, ve kterém od začátku šustí cca 70 igelitových pytlíků znamená, že nejeden milovník filmu tam musel regulérně double-wieldovat chipsy. Nějaký starý tlusťoši vedle mě za půlku filmu sežrali víc jídla než já za kvartál. Jak jsem se těšil na to, až se dohoduje, tak jsem si neuvědomoval, že pak přijde trávicí "odfrkávací" fáze, kde občas někdo vyfuní větu jako "Už by to mohlo skončit.", aby si šel projet na mobilu, co je novýho na internetu. V posledních 15 minutách dle zvuku téměř jistě někdo začal jíst něco z ešusu. Nechcete se příště radši zabít? (25.02.2023)

"Mám užvaněný filmy ráda, ale neni to už moc?" řekla jsem tomu vedle a s každou další minutou podléhala úchvatnému rozkladu před očima. Abych pochopila konec, musela jsem Lydii poznat v začátku, dlouze a skoro otravně, jak je usazená na trůně, jistá si svou důležitostí, přezíravě blahosklonná, dokonalá a tím vším vlastně podmanivá. Tár je o tom, jak málo stačí k efektu sněhové koule a ta se většinou nevalí nahoru. Z posledního záběru běhá mráz po zádech a Cate má, myslím, letos Oscara v kapse. (22.01.2023)

Stoprocentní artový film pro velmi okrajové, až otrlé publikum, protože divák, který zvládne tohle pomalé tempo plus neobvyklou režii plus dlouhé, občas nicneříkající scény plus nadpozemskou atmosféru plus přepálenou stopáž a ještě si to navíc užije, ten je podle mého názoru už opravdový fajnšmekr. Toto je totiž opravdu jeden z těch hutných a těžko stravitelných filmů, kterému dominuje samozřejmě výborná Blanchett, ale od kterého jsem podle traileru čekala něco docela jiného, vypointovanějšího a ani nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem byla mystifikována, že je to inspirováno skutečnou osobou, což asi nakonec vůbec nebylo. No, moc mi ten film prostě nedal, ač si umím představit, že někteří si budou čvachtat. Má to určitě větší míru psychologické přidané hodnoty a sonduje to hlavní postavu hodně do hloubky. Můj cup of tea to teda ale nebyl. (20.06.2023)

Nechal jsem se nachytat a žil v domnění, že nějaká Lydia Tár existuje. Současně zaplatím drink každému, kdo nemá elementární přehled a znalosti o vážné hudbě a vydržel první hodinu nezadřímat. Stopáž je vražedná a také to podle toho dopadlo. Závěr míří do absolutního bizáru a snižuje celkem kvalitní podívanou v prostřední části snímku. Cate Blanchett hraje výborně, čekal jsem ale přece jen trochu víc po všudypřítomných ódách. Zasmál jsem se Marku Strongovi, toho bych v takovém filmu opravdu nečekal. (22.12.2023)