Oficiální verze

"There's no proof because history's written by assassins."     Dráma vychádzajúca zo skutočných udalostí, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá získala dokonca aj Oscara. Lenže, ako sa aj píše v danej knihe, bolo to skôr za politické, než umelecké kvality. Ja síce posolstvo filmu jednoznačne vítam, mňa však zaujíma predovšetkým jeho umelecká hodnota a z tohto pohľadu je pre mňa "La historia oficial" nezáživný a vizuálne nevábnym dielom. Ku všetkému mi ešte celá tá spoločnosť pripadala strašne protivná a nudná, na čele s hlavnou hrdinkou, nesympatickou rachétľou (to ako sa hraje na hrozne prísnu, to ako prihlúplo sa rehoce) a jej manželom, priam vzorovým slizkým hovädom (ten ale taký má byť). Aspoň čiastočne to vyvažuje ich milá "dcérka". Ďalšia vec, čo mi tak udrela do oči, je to, že skoro všetci vo filme vyzerajú akosi "staro" (hrdinka, jej manžel). Najviac ma to dráždilo v škole, kde tí stredoškoláci pôsobia ako starí chlapi. A ako premúdrelo čítajú akési politické vyhlásenia, akoby čítali z biblie! Takých prázdných rečí je inak film plný a je jedno, či ide o reči politické, náboženské, alebo o ženské klábosenie. Jedna z mála vecí, čo sa mi na filme páči, je ten silný záver (ale na druhej strane, dokázal by niekto normálny objať človeka, ktorý by mu niečo také spravil?).     "By understanding the history, we learn to understand the world. No peoples can survive without memory. History is the memory of the peoples." (10.11.2022)

Podle toho, co jsem o filmu četl, jsem si říkal, že by mě to mohlo dostat, že to bude emocionálně silné. No, ale nebylo. Nějak jsem se do filmu nemohl dostat, ty postavy mě nezaujal a já jsem ten příběh nedovedl prožít tak, jak by si rozhodně zasloužil. Myslím si, že je to trochu moje vina, ale prostě to nebyl tak silný zážitek. (04.01.2016)

2/10 Zralá učitelka dějepisu musí po několika letech své kariéry přehodnotit historii vlastní rodiny. Její noví žáci jí totiž ukáží, že není důležité jenom to, co vyčte v oficiálních knihách, ale musí sledovat i jiné prameny. Přes manželův nesouhlas se dává do pátrání po původu své adoptivní dcery, aby nepřímo odhalila dosud bezmyšlenkovitě ignorovanou část dějin své vlasti i lidí kolem sebe. Od začátku se celý film neskutečně táhne a sou užvaněností sice rozehrává několik nosných témat, ale téměř žádného se nedrží déle než 5 minut, aby pak zase mohl otevřít něco dalšího a položit jiné řečnické otázky ponechané bez odpovědi. Cenný bude hlavně pro ty, kteří tuto konkrétní dobu v 70.letech zažili, a proto film ocenili severoamerickou cenou, pro mladší žijící pouze v demokratické společnosti zůstává z podstatné části těžko čitelný a ve výsledku si z něj možná odnesou jenom příběh ženy zmítané vnitřním bojem rodina vs. pravda. (14.01.2009)

Touha vidět proslulé filmy z nejrůznějších koutů světa mě tentokrát přenesla do Argentiny 80. let, k příběhu učitelky na pozadí totalitního politického systému a jeho hroucení. Rozhodně dobrý a tematicky velmi slibný příběh vygraduje do chvíle, kdy se v posledních 25 minutách stává silným emocionálním zážitkem. Bohužel na to, abych měl takový zážitek z celého filmu, by na mě musela z větší části podobně působit i předchozí hodina a půl, kdy jsem sice vnímal nejeden zajímavý útržek včetně náznaků politického tání ledů (rebelsky provokativní názory na hodině dějepisu ze strany studentů, záběry z protestů), bohužel často dlouho zůstávalo jen u těch náznaků a útržků. Ústřední děj kolem postavy učitelky v nejrůznějších situacích mezi tím hodně kolísal na různé úrovni od působivých scén mezi matkou a adoptovanou dcerkou až po nudnou rutinu v pracovním podniku. Nebo je film (ač mezinárodně ceněný) opravdu spojený s národní politickou situací každou chvíli v různých detailech natolik, že bez dalších informací, které samotný film nenabízí, ho cizinec nemá moc šancí plně docenit. Natáhlou stopáž tak úplně nezachránila v mých očích ani velmi pěkná hudba. [70%] (05.10.2022)

Tak po tomto filme som zase o niečo múdrejší, čo všetko zahŕňala diktatúra v Argentíne som nevedel, väčšinou sa vo svete prepiera "slávny" chilský režim. Oficiálna verzia rozhodne boduje tým, že sa na udalosti pozerá očami tzv. vinníkov, čo ale aj z matky, ktorá nevedomky adoptovala násilne odobraté dieťa, robí minimálne ambivalentnú, či skôr až kladnú hrdinku. Dostatočný priestor dostáva aj jej, omnoho viac vinný, manžel. Film je síce sledom tak trochu opakujúcich sa sekvencií, každopádne žena prechádza značným vývojom. Spomeňte si pri záverečných scénach na tie, takmer až idylické, úvodné. (18.09.2019)