Duna: Časť druhá

(Podle mě) horší část knížky vede k ještě horšímu zážitku než prve. Filmu vévodí dvě zásadní snahy, jednak aktualizovat příběh pro moderní publikum, druhak pozměnit věci pro změnu samotnou aneb aby se to nějak lišilo a adaptéři vypadali, že odvedli nějakou práci... A výsledek je pro mě nesnesitelný a nesouvislý. Paulův vývoj není vůbec plynulý ani srozumitelný. Místo proměny z chlapce v muže dostaneme jenom několik dlouhých a stejných záběrů na to, jak jeho silueta chodí ve vlajícím plášti. Jessica se chvíli tváří jako jedna z ústředních postav a potom zase zmizí, a když už je na scéně, tak říká pořád dokola ty stejné věci, které jsme navíc předtím už věděli. Alia totálně nepotřebná/zbytečná, to ji měli rovnou vynechat. Zendaya je taky nekonzistentní, jak oproti předchozímu dílu, tak mezi jednotlivými scénami, romance neuvěřitelná až zbytečná, opět měli to zamilování raději vynechat a soustředit se teda na to, že je v opozici. Protivníci jsou úplně bezzubí (hehe) a neškodní a odpadnou bez kontaktu s hrdiny a takřka bez odporu, jednu scénu střílení na sietch nepočítám. Co má například znamenat baronova poznámka, jak skvělý nápad bylo použít staromódní artilerii, když vztahy mezi zbraněmi a štíty a obecně technologií nebyly nikde ve filmu vysvětleny. Ale asi rovnou řeknu, že i kdybych tam neviděla tolik adaptačních, strukturálních a dějových chyb, tak bych stejně nedokázala být objektivní, protože i v knížce mi ta "fremenská" část pila krev a musela jsem se vyloženě nutit, abych to vůbec dočetla. Ale obecně zkrátka nechápu (jak tady, tak v první části), podle jakého klíče byly voleny scény, které se převedou a které se vynechají. Protože mi přijde, že právě tak (a chybně) se rozhodovali. Jako by jeli scénu po scéně a u každé se rozmýšleli, jestli se jim líbí, místo aby si napsali osnovu příběhu se všemi motivy, kterým se chtějí věnovat, a potom vybrali jenom scény, které slouží jejich záměru. Ve filmu (filmech) zůstala spousta fragmentů , které mají původ v knize, ale v upravené filmové podobě jsou něco jako slepé střevo, protože témata, o něž v nich jde, se do filmu nedostala. Už jsem něco z toho zmínila, ale bylo toho tam mnohem víc. Kdyby se například zkrátil ten nepochopitelně dlouhý útěk matky se synem v druhé půlce prvního filmu (a třeba vynechala Dr. Kynes, protože ta postava byla stejně tak osekaná, že tam k ničemu nebyla), tak by byl čas věnovat se postavám a motivům, které potom budou důležité a vedou k rozuzlení... A nebo to teda mělo být totálně nelineární a snové bez snahy vysvětlovat a normalizovat. Jako jednu z povedenějších sekvencí v tomto filmu bych označila testování Feyda-Rauthy lady Fenringovou ("Are you trying to seydoux me?"), protože dává ochutnat, jak slastné by všechno to politikaření mohlo být, kdyby to natočil režisér, pro kterého by prioritou byl scénář a nikoli storyboardy hromad písku a vlajících plášťů. Výsledek v této podobě je prostě zmetek, který žádná snaha o vizuální nádheru nemůže zastřít/zachránit. (26.06.2024)

Moc nad kořením je mocí nad vším. Druhá polovina sci-fi epiky je o trochu delší, o trochu rychlejší a výrazně akčnější. Každý dílčí souboj či velkolepá bitva jsou prezentované trochu jinak a především ve druhé, příběhově trochu zrychlené polovině není o akční výjevy nouze. Ty vedle osvědčené vizuální stránky umocňuje i fakt, že Zimmer dělá Zimmera ještě o trochu dunivěji (heh) než obvykle. Jádrem vyprávění je však hlavně napětí mezi touhou naplnit svůj osud a zároveň se mu vzepřít. Bytí i nebytí mesiášem něco přináší i bere a pro váhavého Paula není snadné se rozhodnout, jak se svou nemalou mocí naložit. Kontrast mezi epickými galaktickými šachy a drobnými osobními dramaty tedy funguje i napodruhé a finální propojení jednotlivých linek je dostatečně působivé. Větší úlohy se oproti jedničce dočkal žoviální strýček Bardem, chemie mezi Chalametem a Zendayou také funguje a černobílé představení nového harkonnenovského arcizlouna v podání zhnusněného Austina Butlera skoro zamaskuje fakt, že nám na něm kvůli pozdnímu objevení se v příběhu v podstatě nezáleží. Villeneuve tedy úkol zvládl a jen těžko si lze představit, že fanoušky jedničky dvojka zklame. (28.02.2024)

║Rozpočet $190miliónov║ Tržby USA $252,390,027║ Tržby Celosvetovo $626,090,027▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Obsadenie priam luxus. Dejovo mi to pomalšie tempo tento krát ale vadilo, prišlo mi to v niektorých úsekoch dosť zdĺhavé. Dokonca niektoré dejové prechody, skokové bez dobrého plynulejšieho nadpojenia. Technická stránka brilantná. Akcia v pohode, dramatická stránka poväčšinou berie. Villeneuve sa troška nechal uniesť svojou dokonalosťou, začína byť z neho troška zhýrali Nolan. /videl v kine: 85%/ (31.03.2024)

Nezlobte se na mě, ale srovnávat druhou "Dunu" s "Pánem prstenů" či původní "Star Wars" trilogií je neskutečná prasárna. Kvalitativně je to lepší než předchozí díl, to vám neberu. (Postavy mají konečně prostor říkat něco jiného než svá jména a dělat něco jiného než chodit.) Vypadá to hezky, to vám taky neberu. (Minimálně v úvodu je kamera fakt luxusní, písek má své kouzlo a kontrast malého člověka vs. těžebních strojů, písečných červů nebo kolosea je uvěřitelný.) Ale když jdete do muzea, kde vás zaujme nějaký naleštěný kousek, budete si ho okamžitě shánět domů? Ne. A "Duna" trpí úplně stejným neduhem, tj. vyndejte ji z vitríny (z kina) a budete mít jen zaprášené cosi, co po čase zakopnete pod postel. Nemluvě o tom, že ta emoční sterilita obou částí je opravdu tristní... Kdyby to mělo nějaké normální procentuální hodnocení, tak bych ty čtyři hvězdy možná i dala, ale takhle fakt ne. (05.03.2024)

Denis Villeneuve dodal druhou půlku adaptace komplexní předlohy, ve které si zároveň ponechává otevřená vrátka pro adaptaci Spasitele Duny. Villeneuve ctí Herbertovu předlohu a především jeho vizi, servíruje příběh tragického antihrdiny, která má blíže nežli k Luku Skywalkerovi spíše k Michaelu Corleonovi, na cestě pomsty poté jasně poukazuje na nebezpečí, které může přinášet osoba se statusem mesiáše a nevyzpytatelnost náboženství. I druhá Duna Denise Villeneuvea je audiovizuálním skvostem, Denis Villeneuve skrze ní utvrzuje status vizionáře. Villeneuve už je za půlkou a do pár let by skutečně mohl dodat závěr jedné z nejlepších filmových trilogií všech dob. Málokdy se přeci jen po výstupu z kina v hlavě splývají slova jako dokonalost a jeho synonyma. Už na samém startu roku Villeneuve nadělil kandidáta na filmovou událost roku.... (27.02.2024)