Réžia:
Michal SamirScenár:
Michal SamirKamera:
Martin DoubaHrajú:
Anna Fialová, Karel Šimek, David Prachař, Richard Krajčo, Filip Rajmont, Zuzana Zlatohlávková, Jana Stryková, Daniel Kadlec, Patricie Pagáčová (viac)Epizódy(3)
-
Lásko, lásko (S03E01)
-
Léto (S03E02)
-
Tichá píseň (S03E03)
Obsahy(1)
Třináct let po odchodu od Ladislava Štaidla se Ivetin svět změnil k nepoznání. Její alba se neprodávají jako dřív, ale ona věří, že zase bude zpívat. Má za sebou neúspěšné manželství, ale věří, že ta pravá láska na ni stále čeká. A především má vedle sebe toho, na kom jí záleží nejvíc: svého dospívajícího syna. To kvůli němu chce vyhrát boj s vlastními démony. Je to on, kdo při ní stojí, i když se nedaří a bulvár čeká na každou její chybu. Ano, kdysi chtěla být slavná – teď chce obyčejný život. Pro Artura, pro sebe. (Voyo)
(viac)Recenzie (12)
První dvě série Ivety jsou opravdu klasa, takže jsem s nadšením sobě vlastním využil možnost jít na slavnostní předpremiéru v Lucerně, abych závěrečnou sérii mohl vidět na velkým plátně. Třetí série Ivety je tobogán emocí, který v českých poměrech nepamatuji. Ivetin osud je plný bolesti na duši, smutku a především neskutečnosté osamomělosti. Mnohokrát jsem cítil jak Iveta vysloveně hledá někoho o koho by se mohla opřít, kdo by jí dal pocit porozumění a opory, ale bohužel měla kolem sebe až neuvěřitelnej soubor kreténů a její pád na dno mně opravdu dal hodně zabrat. Některé scény, třeba s Arturem na jejich narozeninách ukážou Ivetku šťastnou, stejně jako její comeback u kterýho jsem jí držel palce víc než sobě při losování šťastných deset, ale bohužel štěstí trvá vždycky jen krátce, než se opět nad Ivetou potemní. Tvůrcům se povedla i závěrečná ttulková scéna, protože jestli tě nesrazí k zemi předchozí dění, tak závěr to udělá spolehlivě. Ano, měl bych i vyčítky, vesměs technické povahy, občas jsem slyšel špatně Artura, přespříliš makro záběrů na Ivetin obličej, ale to jsou proti té tsunami plné emocí jen banality. Anna Fialová dává Ivetu na bohyni, ale i ostatní hrají skvěle, třeba Karel Šimek jako Artur to je neskutečná dokonalá podoba a jeho scény patří mezi to málo vtipné, kdy se člověk zasměje. David Prachař jako Rychtář je taky bezchybnej, nejvíc mám v paměti první společnou scénu, kdy tam stojí naproti Ivetě, ta mluví za všechno. Filip Rajmont toho bulvárního podčlověka trefil naprosto dokonale. Iveta je klenot, který se umí pořádně trefit do srdce možná i proto, že Ivetin osud se týká všech co čtou bulvár nebo v dnešním éře dělají ze sociálních sítí stoku nenávisti, povrchnosti a laciných senzací. ()
Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu. ()
Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. ()
Třetí řada jede prakticky bez scénáře a něco se děje jen, když se Rychtář rve s Macurou. Samir už totálně abdikoval na nějaký vyprávění a jede už jeden Ivetiny pády a pokusy o comeback. Filmově tu ale není prakticky co chválit. ()
Jak už to bývá, něco se v téhle sérii povedlo, něco ne, ale největším překvapením je pro mně Karel Šimek! Nejen tou fyzickou podobou! ()
Moje recenze je tady teprve třetí. Bohužel já z toho nijak nadšený nejsem. Pustil jsem ten první díl manželce a i těch 50 minut bylo na mne moc. Trpěl jsem, když jsem na to musel koukat. Ivetu jsem nemusel ani když žila a tudíž mne ten její příběh nechává emočně chladným i v seriálu. Prostě platí "jaký si to uděláš, takový to máš" Snad ty poslední dva díly budou lepší. Tohle bylo jen 50 minut o ničem... ()
Pěkný to bylo. Jen jedna připomínka, Rychtář je ve skutečnosti mnohem větší pablbn ()
Nikdy jsem nebyl fanoušek Bartošové, ale ani její odpůrce. Jsem ale rád, že i když je to natočené vcelku bulvárně tak že ze seriálu nevychází nijak extrémně zle a spíš se nám tvůrci snaží ukázat, jak jsou hajzli všichni kolem a ona je jen oběť a milující matka. Můžeme jim to věřit a nemusíme, nikdo asi nevíme, jak to všechno doopravdy bylo. Je vtipné si vedle toho pustit občas reálné záznamy a vidět ten rozdíl. ()
Třetí řada byla zklamání.... Chyběl osudový muž - Jirka Pomeje, který pro ni toho tolik udělal a závažně ovlivnil děj kolem Ivety. Navíc mi to přišlo příliš zmanipulované, jelikož každý ví, jak se Rychtář choval k jeho bývalé ženě a tady je vyobrazen div ne se svatozáří......Také zakončení mě zklamalo... nečekala jsem, že tam bude skok pod vlak, ale že to bude více emotivní.... konec ztratil kouzlo. Nevím no, asi jsem od seriálu čekala moc..... škoda. ()
motto/gro: BLUDY, QUASI, smutný klaun* Obsáhlý real. biopic za/jímavý námet byl zčásti "žánrove" z poutavé kategorie jako napr. Johna Forbesa Nashe Jr.. Žel tady kýčovití autori silný místy kvazi "mystický" príbeh OBEZLIČKOVE zpracovali jako BLUDY autoru, primitivní AV formát = ohlupovací PLYTKOU prázdnou slaboduchou POPULISTICKOU frašku. #Relevantní souvislosti, úplná pravda je celkove v minisériích DEMAGOGICKY zatajena. Tvrdým cílem, účelem mediálního výtvoru byla prioritne marketingová BULVÁRNÍ tržní sledovanost nad celkovou kvalitou, autenticitou, originalitou. Pojetí hercu je zbytečné hodnotit, když celková autorská "kreativní" licenční nekvalifikovaná konepce díla (postrádající sofistikovanejší strukturovanou analýzu obsahu životního príbehu, postavy) je zbytečná, trapná, dramaturgie zoufalá. Záver: IB pro zvolený CIRKUS ZIVOT nativne nebyla žel adekvátne komponovaná. Zásadní, závažný podíl na jejich dlouhodobých potížích mela patrná NEsprávná péče, neuro-psych. medikace, diferenciální diagnostika. ================================================================== PS: bulvární média léta (prvne r. 1993) mluvila o Rx návyk. lékových intox. kolapsech.... https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-smrt-ivety-bartosove/266385/odbornici-o-lecich-z-cerneho-trhu-ktere-mel-rychtar-bartosove-shanet-mohly-ji-poskodit-i-psychiku.html Čili natočit se nemela biopic bludarská extrémne patetická groteska, ale spíš kvalitní psychokrimi žánr s klíčovým rozuzlením.... *************************************************** IB, Karel Gott si byli v určitých vecech velmi blízcí, typologicky podobní. Byli chronicky, extrémne závislí na popularite, sláve, kterým totalne podridili, obetovali celý svuj život (KG tuto závislost redukoval až v období založení rodiny). Krome težkych látkových závislostí, jinych nemocí, u IB byl i tento druh nelátkové silné závislosti kalibru závažné sebe/destruktivní poruchy, enormne negativne ovlivnujici jeji život, zdraví potazmo i nejbližších osob IB. ()
Tteti serie pro me byla velmi podivnou karikaturou. Klise, hruza. To udelali Ivete starecke skvrny?? Jsem stejne stara...a zadne skvrny nemam. A pochybuji, ze je v jejim věku mela ona. Dost postav je divne "zparodovanych". Dokument "Malo me zna"...je mnohem lepsi. A abych to zakoncila. Anna Fialova byla ve sve tezke roli famozni. Vsechna cest. ()
Že to nebude něco extra bylo jasné už po prvních dvou sériích, ale abych řekl pravdu, to co jsem v poslední sérii dostal, mě opravdu překvapilo. Voyo to tentokrát hnalo ne do průměru, ale do silného podprůměru. Nějak moc nechápu, kdo to může ohodnotit plnými procenty, ale asi se to někomu líbilo a cílovka v tomto ohledu očividně dostala to, co chtěla. My ostatní asi budeme muset počkat na opravdový životopisný snímek o skutečné Ivetě Bartošové. Snad se někdy dočkáme... ()