Pojďte pane, budeme si hrát

Není to žádný skvost jako Krteček, nebo tak, ale ta obrovská dávka invence tvůrců se prostě ocenit musí. K tomu je v tom tak jasně vidět zneužívání slabších, že snad lepší příklad neznám. Pohádky by měly především poučovat a v tomhle případě je to dětem podané tak skvěle, že už to snad lépe nešlo. 80% (11.12.2016)

Naprosto bezkonkurenční záležitost, kde hranice představivosti, animátorské tvůrčí schopnosti, filmařské vynalézavosti a hravosti jednoduše neexistují. Smekám a navždy budu obdivovat dokonalost tohoto perfektního projektu. Nejkrásnější na tom všem je ta odvážnost, kdy (pokud neznáte průběh) nikdy nevíte, co vás čeká za pár okamžiků. Promakané do nejmenšího detailu. (24.05.2011)

Tato pohádka je čistá dokonalost. Skvěle si ji užijou jak děti tak dospělí a to neplatí pro kde co. Pro mladší publikum se jedná o zábavné příběhy o dvou medvídcích. S přibývajícím věkem si však člověk začne uvědomovat, jak je celý seriál geniální a kolik skvělého humoru (kterého si jako dítě nevšimneme) se v něm skrývá. Všema deseti doporučuji tedy všem, bez ohledu na věkovou kategorii. (08.05.2022)

Dnes již klasické dílo, jež zcela jistě náleží ke zlatému fondu československé animované tvorby a především k nejvýraznějším odkazům Břetislava Pojara, který patřil k nejnadanějším žákům a posléze i plnohodnotným nástupcům Jiří Trnky. Fantazie a nekonečná tvůrčí invence, s jakou jsou všechny medvědí příhody realizovány, nabízejí pokaždé originální tvar, přitom jsou srozumitelné i nejmenší věkové kategorii. Je nasnadě, že punc originality do seriálu vnáší z nemalé části mistrovský Deylův hlas, nahrazeným později neméně skvělým Františkem Filipovským. Fakt, že příhody dvou nezbedných medvídků, co se před téměř půl stoletím potkali u Kolína, obstojí i dnes v nepoměrně atraktivnější současné zahraniční 3D produkci, je uznáním, jakého se autorům zaslouženě dostává. (25.10.2012)

Zasloužená klasika české animace. Pojarovi se až neskutečně krásně podařilo spojit zajímavou a originální vizuální stránku s úžasnou hravostí, nenásilným poučením a přitom udržet kvalitu na takové úrovni, že jak děcko tak i dospělák si v tom najdou to své. Jednotlivé epizody, které v průběhu mnoha let postupně vznikaly, spojuje až neuvěřitelná vyrovnanost, které nijak neuškodila ani pozdější změna vypravěče. (28.12.2009)