Ennio

"Snažil som pridať do piesne samotnej niečo nadštandardné. Ale neprišlo mi, že som inovátor."     Ťažko si viem predstaviť krajšiu poctu božskému Enniovi Morriconemu, akú dáva tento film. Je priam hanebné, ako dlho bol tento geniálny skladateľ zaznávaný (kolegami skladateľmi), prehliadaný (akademikmi) a v podstate až v závere jeho nesmierne plodnej kariéry sa mu konečne dostalo uznania, ktoré mu právom patrí. Tento veľmi obsažný dokument pútavo (a hlavne chronologicky!!!) mapuje jeho profesionálny život prostredníctvom archívnych záberov a rozprávania povolaných, najmä maestra samotného. Je radosť sledovať Ennia, ako zanietene rozpráva o svojom živote a diele (tie jeho hudobné ukážky nemajú chybu). Obsiahnuť úplne všetko podstatné síce nebolo pri danej dĺžke možné, film sa s tým však vysporiadal viac než dobre (občas aj za cenu dosť zbesilého tempa).     "Keď som urobil prvý film, písal sa rok 1961. Povedal som svojej žene, že v roku 1970 s filmom končím. V roku 1970 som povedal, že skončím v roku 1980. V roku 1980 som povedal, že skončím v roku 1990. V roku 1990 som povedal, že skončím v roku 2000. Teraz nehovorím nič." (25.12.2022)

Když tak o tom přemýšlím, tak v současnosti asi není příhodnější režisér pro dokument o této hudební legendě než právě Giuseppe Tornatore. Ennio a Giuseppe spolu tvořili nerozlučnou dvojici skoro tři dekády a přijde mi symbolické, že úplně poslední filmovou hudbu maestro Morricone složil pro film La Corrispondenza, který režíroval právě Tornatore. Dokument Ennio je tak pomyslným rozloučením s jednou z nejvýznamnějších hudebních osobností, která se zapsala do srdcí milionů lidí. Film nabízí komplexní pohled na mistrův život, přesněji řečeno od Enniova dětství až po vítězství vytouženého Oscara za Tarantinův snímek Osm hrozných. Největší prostor je však věnován ranějšímu období mistrova života, zatímco éra od roku cca 1990 do současnosti už je rozebrána poměrně stručně. Což je moje snad jediná výtka na tomto jinak skvělém dokumentu, i když uznávám, že do 156 minutové stopáže se rozhodně nemůže vejít vše a pro podrobnější portrét by přicházel v úvahu spíše dokumentární seriál. Pro filmové fanoušky a fanoušky filmové hudby obzlášť je dokument Ennio i tak "must see" záležitost. (20.11.2022)

Začátek velice slibný. Maestrova denní rutina. Kdy se v pyžámku a bačkůrkách plouží po bytě a něco si brouká. Pár prostocviků k tomu a začne vzpomínat na mládí, na své začátky. To je moc fajn. Pak se přidá víc mluvících hlav a to je mírně řečeno rozpačité (hlavně pro nadužívání slova: GENIÁLNÍ). Nic proti mluvícím hlavám, pokud mají co říci a mluví li v rozvitých větách. Ale nějaká ta kritika, nebo aspoň opozice není nikdy na škodu. Tady to více méně zastane Ennio sám. Jinak povídání stran směrování kariéry, pochybách, pocitu ménecennosti a nedocenenosti je věnován slušný prostor. O to víc zamrzí poskromnu profesních zajímavostí. Například fakt, že měl dělat hudbu pro Mechanický pomeranč. Z čeho kvůli Leoneho intervenci sešlo. A taky to chtělo minisérii. Celovečerák (i když 150 minut dlouhý) ani zdaleka nepostihne kariéru přes padesát let dlouhou! A to mluvím jen o té filmové. Suma sumárum, kdykoli mluví sám meastro (případně Leone, Tarantino) a zazní notoricky známé melodie je co poslouchat a čím se bavit. Ale je to ´jen´ teaser pro mnohem komplexnejší dílo. (25.03.2024)

Letos jsem lepší film neviděl, při jeho sledování jsem ani nedutal. Jasně, není to dokonalé. Jak taky chcete zmapovat život jednoho z nejzásadnějších (dost možná nejzásadnějšího) filmových skladatelů, experimentátorů a vizionářů, který složil hudbu k více než 500 filmům, to do 150 minut narvat prostě nejde. Takže je to bráno dost z rychlíku, až teda zapomněli hudbu k filmu Věc, jinak ty podstatné a opravdu důležité filmové okamžiky tam byly. Je to dost pěkně natočeno, kombinujíce tam nahrávky z archivu, které se prolínají se současností a samozřejmě do toho hraje jeho famózní hudba. 2 koncerty jsem navštívil. I na jeho posledním v ČR jsem byl kde oslavil své 90. Morricone se nikdy nenaučil Anglicky, nepřestěhoval se do Ameriky / Hollywoodu, dost možná důvody proč ho celé ty roky přehlíželi, mírně řečeno. Také nenáviděl, když se italský western nazýval "Spaghetti" westernem".[Kino Veselí n. M] (30.10.2022)

Takový klasický dokumentární piedestal pro mistrovu tvorbu, kde stejně většinu děl jen proletíte. Je to často i s jeho komentářem, což potěší. Zklamala mě ale poměrně častá snaha o podbízivý obrazový doprovod z daných filmů. A na osobnostní rovině se taky jede spíš po povrchu, proto nemůžu dát vyšší hodnocení. S dovolením si tu ale odložím svoji top 10 nejoblíbenějších Maestrových skladeb (s vědomím, že jsem toho spoustu neslyšel, ovšem s očekáváním, jak to budu hodnotit za x let): 10. For A Few Dollars More main theme (Pro pár dolarů navíc) 9. Man with a Harmonica (Tenkrát na západě) 8. Ecstasy Of Gold (Hodný, zlý a ošklivý) 7. The Braying Mule (Nespoutaný Django) 6. Chi-Mai (Profesionál) 5. Gabriel´s Oboe (Mise) 4. El Indio theme (Pro pár dolarů navíc) 3. Once Upon A Time In The West Theme (Tenkrát na západě) 2. L´Arena (Žoldnéř) 1. Saluto Alla Madre (Marco Polo) (31.03.2024)