Každá minúta života

Dokument je svým způsobem fascinující sondou do určitého extrémního případu výchovy, který ale ztělesňuje něco společensky obecnějšího: představu části kapitalistické společnosti, že jen nejdravější a nejlepší budou dosáhnou životního naplnění. Zdá se, že (pečlivá a propracovaná) dramaturgie sleduje právě toto téma, ovšem nechává otevřenou otázku, co dokument vlastně vynechává. Z rozhovoru s režisérkou např. vyplývá, že Míša se věnuje i jiným koníčkům než sportu, ale kromě hodiny piána z toho není vidět prakticky nic. To je jen jeden příklad z mnoha, který se dá uvést. Co film opravdu postrádá je totiž přímá výpověď rodičů - nikoli kusé úryvky náhodně zachycených konverzací s rodinnými příslušníky, ale skutečná výpověď o prostředcích a cílech. Je jasné, že každý know-it-all komentátor na sociálních sítích se bude rozhořčovat nad tím, že jde o šílený způsob výchovy (a dost možná je), ale režisérka by tomu nemusela nahrávat tak moc. Stačilo by se prostě jen zeptat: PROČ to vlastně děláte? Proč obětujete vlastní život, aby byl váš syn profesionální atlet? Komu to vlastně přinese štěstí? (08.09.2021)

Asi bychom se shodli na pár bodech, na které by se při výchově dítěte nemělo zapomínat. Univerzální návod ale určitě neexistuje. I když Česko je národem „odborníků“ na všechno. I na to, co se cizích dětí týče. Výrazná osobnost českého dokumentu Erika Hníková sleduje manželský pár (bohužel se nedozvíme, co je k danému přístupu vedlo), který svému Miškovi věnuje maximum svého času i prostředků, přičemž vycházejí z jisté metodiky. Brzy se u diváka začnou vynořovat dotazy, na které bohužel chybí odpověď. Rodiče jsou k synkovi milí, ale zatraceně důslední. Ona na něj mluví záměrně německy, on ho protáhne snad všemi myslitelnými sporty. A k tomu třeba ještě klavír nebo zpěv. Prostě u něj rozvíjí intelekt a pohybové vlastnosti, aby se z něj (snad) jednoho dne stal profesionální hokejista. To vše bez jiného komentáře. Jen rutina, vybíhání schodů, další dril. V tak trochu chladném bytě, kde nechybí rituály v podobě tichého večerního vytírání podlahy. Nabízí se otázka, zda je daný způsob výchovy tak dokumentaristicky atraktivní? Na druhou stranu, život kluka je o neustálém hodnocení. Ostatně tak je stále (bohužel) nastavené tuzemské školství. Kdo bude první, kdo vyskočí nejvýš, kdo bude nejrychlejší, kdo bude sedět v lavici nejrovněji, a to vše v přetrvávajícím polokomunistickém pojetí, ve kterém se jen dokola tupě opakuje stejné učivo. Čekal jsem silnější emoce. Rodiče určitě neodsuzuju, ale dítě by mělo poznat prohru, stejně jako by mělo vidět rodiče řešit nějaké trable, vidět je reagovat při hádkách, které prostě k partnerskému životu patří, vidět je při objetí, smíchu… Tihle na sebe (chápu, kamera neběžela pořád) za celou dobu ani nesáhnou. (18.06.2022)

"Běž si hrát" zavolala matka na svého čtyřletého syna a automaticky předpokládala,že půjde do svého pokoje kde bude cvičit.V Norsku by jim taková výchova neprošla,tam by jim sociálka odebrala dítě dřív než by vylezlo z postýlky.Jsem zastáncem tradičního dětství a tohle bylo na mě opravdu moc.Hlavně ta příšerná matka toho malého Miška jak na něj pořád v zájmu "světového rozvoje" pokřikovala německy.Chudák kluk,je doma a cvičí,jde s rodiči ven a cvičí,jde s rodiči na návštěvu a cvičí,je tohle normální?Malý Miško obklopen rodiči,luxusem,sterilním prostředím ale stále bez kamarádů.Zeptal se ho někdo zda to tak chce?Bohužel vnitřní strádání se na kameru zachytit nedá a protože celý svůj dětský život slyší jen řeči pro Supermany jak všechno dokáže a že není nic nemožné tak bych nechtěl vidět to jeho zklamání až někdy skutečně prohraje a dostane osudovou ránu od života.To pak může vzít Erika Hníková opět kameru do ruky a natočit dokument o zatrpklém dítěti. (02.03.2022)

Není to to zrovna propopulační dokument , jak mít 2,2 dítětě, aby se národ reprodukoval. "Druhé dítě by bylo brutálně náročné" říká tatínek. Maminka se stale tvari utrapene. Tato generace je vůči dětem hyperprotektivní, protože jsou mimořádně drahé. Nejlevnější je vychovat děti v tropech. Nemusí se topit a jídlo roste všud okolo. Proto nás v demograficky vymírající Evropě lidé odsud postupně nahrazují. "U nás v každé generaci žen jich třetina vymře" říkal na jedné z přednášek vynikající manželský a rodinný psycholog Jeroným Klimeš. A pokračuje radou, že je třeba mít alespoň tři děti, protože každé desáté zemře ještě za života svých rodičů a další se občas nepovede - jde do vězení, nadělá dluhy, má závislosti apod. Dokument je ke shlédnutí zde: https://dokumenty.tv/kazda-minuta-zivota-dokument/ (17.11.2022)

Až čas ukáže, čo taká sparťanská výchova prinesie. Na prvý pohľad to vyzerá ako život v koncentráku. Dieťa namiesto hrania sa nerobí nič iné, len športuje. Dril od rána do večera. A takisto nevyzerá to dobre, keď matka naňho hovorí nemecky, otec slovensky. Na druhej strane v 4 rokoch dokonale ovláda už dva reči a bez problémov rozumie češtine. Dokument neodhaľuje pozadie ani motiváciu, prečo to tí rodičia robia. Ani vlastne, kto sú. Takže sledovanie malého chlapca, čo je každý deň na buzer placi je trocha málo. Ale jeho osud ma isto bude zaujímať. Či bude vôbec šťastný, lebo byť silný a múdry nie je všetko. (08.09.2022)