Každá minúta života

Kalokagathia je pojem, který vyjadřuje přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. (05.03.2022)

Hanuliakovým fandím, když už do svého jedináčka investují tolik energie, ale jinak mi to fakt připadalo jako úplné sci-fi. Jistě, stačí být finančně za vodou a mít budoucnost svého dítěte jako životní prioritu číslo jedna. Snad jim to jednou dospělý Miško nevytmaví. Erika Hníková si umí najít zajímavá témata, která dovedou rozproudit diskusi, ale samotný film tak 70%. (04.03.2022)

Film byl zpracován poutavě, to rozhodně ano. Co se týče výchovy, přijde mi, že je polovina hodnotících slepá. Zajímavá výchova, ale moment kdy kluk nechtěl driblovat s míčem a přišlo "dám ten balon Davídkovi".. Takových momentů bylo ve filmu spousta. Miško má sport určitě rád, ale čeho je moc toho je příliš. Také mi vadí nedostatek sociální interakce s vrstevníky. K čemu skvěle vychovaný sportovec, který nemá kamarády, nikam nezapadne...? Jen sláva, peníze? (19.09.2022)

Dokument mi pripadal na jednej strane zaujímavý tým, čo zobrazuje, ten alternatívny spôsob výchovy, ktorý je alternatívny celkom iným spôsobom, vojenskou drezúrou. Na druhej strane je dokument do veľkej miery viditeľne umelý, teda nedokumentárny. Tým myslím to, že vyberá len úzku časť života rodiny a aj to ešte upravuje. Napríklad ten vždy dokonalý poriadok v byte, keď je ešte aj počas jedla na linke a sporáku v pozadí dokonalý poriadok, presnejšie tam nie je vybraté vôbec nič. Určite by ma zaujímalo aj to, čo bude o desať rokov, ako si presadí svoju vôľu chlapec, ktorý momentálne rozpráva lepšie po nemecky ako po slovensky. (01.03.2022)

Podle mě je těžké tento dokument hodnotit. Dokazují to i doposud zveřejněné recenze. Lidé totiž vesměs nehodnotí film, ale Kamevédu a polemizují o ní. Asi bych měl na tom to místě upozornit na to, že slovo „Kamevéda“ jsem slyšel poprvé v životě právě v tomto filmu. Nic mi neříkalo ani jméno JUDr. Pavel Zacha – její zakladatel. A nic jsem nevěděl ani o jeho úspěšném synovi, kterého podle zásad Kamevédy vychoval. Já na filmu ani na Kamevédě nevidím nic rozporuplného. Z filmu jsem neměl pocit, že by manželé Michal a Lenka Hanuliakovi svého syna Mišku k něčemu nutili, nebo že by jejich syn dokonce nějak strádal. Ba právě naopak. Vhodně ho motivovali. Seznamovali ho nejen s nejrůznějšími sporty – gymnastikou, plaváním, lyžováním, tenisem, hokejem a cyklistikou, ale i třeba s hrou na klavír a zpěvem. Miško si později jistě sám vybere, který sport bude jednou preferovat. Máma se snažila na něj mluvit německy. Bohužel však jen „školskou“ němčinou s četnými chybami. Uši mi mohla utrhnout třeba věta : „… und kannst du ein Wort auf Q [kvé]?“ Snad hned v první hodině němčiny se totiž vyučuje, že se samotné písmeno Q nevyslovuje jako „kvé“ ale jako „ku“. Když matka startuje na pláži Miškův závod, používá německé překlady českých slov (připravit se, pozor, start = Vorbereitung, Achtung, Start) a ne obvyklou německou výzvu (auf die Plätze, fertig, los). Práce kamery byla podle mého názoru dost neobvyklá a místy na mě působila až rušivě. Vadilo mi i občasné téměř neslyšné šeptání rodičů. Jako jedinou negativní věc ve výchově malého Mišky spatřuji kladení důrazu na to, aby být stále nejlepší, být první. Myslím si, že až by někdy Miško první nebyl, a to se mu opravdu může stát, nemusel by se umět s takovou situací vyrovnat. (27.05.2022)