Réžia:
Michaela PavlátováScenár:
Ivan ArsenjevHrajú:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Film Moja afganská rodina rozpráva príbeh Herry, ktorá sa zamiluje do Afganca Nazira a rozhodne sa s ním odísť do jeho rodnej krajiny. Netuší, aký život ju čaká v Afganistane ani do akej rodiny vstupuje. Ako ostatné ženy v rodine aj Herra nosí burku a schováva sa, keď prídu do domu hostia. Po čase získava novú prácu s Američankou Heidi, ktorá len veľmi málo rozumie tomu, ako žijú ženy v Afganistane, a ešte menej tomu, že nie každý chce, aby ho zachránil Západ. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (72)
Na úvod bych jenom podotkla, že se rozhodně nejedná o animovanou podívanou pro celou rodinu (do českých kin půjde s přístupností od 12 let). Samozřejmě vás asi napadne, že se jedná o další z příběhů, kdy se naivní Evropanka nechá vtáhnout do zcela jiné kultury a marně se snaží uniknout zpátky. Hlavní hrdinka Helena ale od začátku ví, do čeho jde, a byla by vlastně docela spokojená, nebýt problému se založením vlastní rodiny. Náhodou se do její péče dostává cizí chlapec a vypadá to, že Helena bude mít pro koho žít. Objevují se ale další a další překážky. Střet západní kultury s tou islámskou bude samozřejmě vždy zajímavým tématem a film se navíc okrajově dotýká také problematiky Afghánistán/Tálibán, což je v těchto týdnech bohužel velmi aktuální téma. Velmi povedené. ()
Zajímavá sonda do afgánské kultury v animovaném příběhu o Češce, která se provdala za Afgánce a šla za ním do Kábulu. Protože předlohu napsala moje oblíbená novinářka Petra Procházková, beru to jako velmi autentický zážitek, jenže jak jsem si asi odvykl od kreslených příběhů, tak i tohle bych líp vstřebal v celovečerním hraném filmu, nebo dokumentu. ()
Animace dodává příběhu jisté zjednodušení, i tak se ale podařilo napsat nečekaně nečernobílé postavy a silný příběh. Jeho slabinou je ale závěr, který je jako by useknutý a působí dojmem, že autorka nevěděla, jak svoje vyprávění ukončit. Opravdu škoda, hodnocení by mohlo být jasně za 4, takhle váhám mezi 3-4*. Viděno Bio Centrál. ()
Je to pochopitelně pouhá shoda náhod, ale Michale Pavlátové se podařilo snímek dokončit a poslat do distribuce v ideální dobu, kdy budou ještě v živé paměti dramatické události pádu prozápadního režimu živeného z amerických a evropských peněz. Výtvarná stránka sice není novátorská, ale zaplať pánbůh za to, protože animovaný film u nás už řadu let stagnuje pro nedostatek financí. Proti příběhu, který vychází ze zkušeností Petry Procházkové a informací sesbíraných z jejích kontaktů s afghánskými ženami se nedá moc namítat, snad jen je nutné podotknout, že scéna, kdy Afghánky masově běží vstříc svobodě, je pouhou iluzí. Procházková se setkávala s těmi několika málo procenty lehce či více pozápadněných žen, které (a zdaleka nikoliv ze sta procent) touží po nějakých těch západních výdobytcích, ale převážná, ba drtivá většina Afghánek je v té pohodlné kleci domácností vlastně docela spokojená. Celkový dojem: 75 %. ()
Galéria (35)
Fotka © Aerofilms
Můj druhý po dlouhé době viděný film v kině. Rovnou říkám, že jsem na to byl zvědav a to po všech stránkách. Jak z hlediska zpracování samotných animací, tak po stránce příběhu. Ten se měl opírat snad o skutečné zážitky a události... Kábul, Afghánistán. Pro někoho z toho voní exotika a dobrodružství, pro někoho středověk a to jsme možná ještě shovívaví. Kucí Afghánský maj vousy, jsou opálení, oči mají temné, ohnivé a část z tajemého Afghánu sebou přiváží do všech koutů světa. Některé ženy mající problém si najít protějšek abych tak řekl - mezi svými pak podléhají orientálnímu kouzlu těchto mužů. V západním světě je ta jistá exotičnost možná i skutečně jejich výhodou a lepem na který některé dle mého názoru jednodužší ženy sedají. Takový muž se zde pochopitelně chová civilizovaně, často jde o vysokoškolské studenty a lze se tedy domnívat, že daný muž je chytrý a vzdělaný. A co může být neodolatelnějšího než pozvání zamilované domů do Afghánistánu. Všichni z ní budou nadšení, celá ta rozrostlá rodina se na ní už moc těší. Pak už to jsou často jen kondenzační stopy za motory letadla co po dotyčné zamilované zbyde. Sem tam se pak dozvíme jak někde někdo pro dotyčnou dojel v rámci regulérní záchranné mise. O dalších dělaných speciálními jednotkami se v případě úspěchu nikdo nikdy nedozví a sem tam někdo svůj příběh sepíše a je zfilmován. Pak i hlupák získá jasnou představu co se dál děje a skvěle to popisuje film Bez dcerky neodejdu. Pchá, že ten film je roku 1991 a příběh ještě starší? A co? Tam se 1000 let nic nezměnilo! Samozřejmě se může stát, že se dotyčné tam začne líbit. Jsou i takové, co i zde u nás chodí zahalené, praktikují islám a libují si jak je to bezva. Pro většinu žen ale tam na ně čeká kulturní šok. A ten čekal i na naši Helenu. Z jejího pozorného muže se za poměrně krátkou dobu stal primitiv, který v zájmu cti rodiny prohlásil, že uškrtí bratrovu dceru, která utekla z domu. Inženýr ekonomie vystudovaný v Praze. Ale kde je Praha, kde je civilizace tam v hliněném domku v Kábulu? Helena tak postupně rezignuje na vše, musí. Jedinou útěchou se jí stane nalezenec Mad. A to se prosím příběh odehrával v době, kdy tam byli Američané a bojovníci Talibanu byli honěni drony Raptor po kopcích jak divá zvěř. Jaké to tam je asi dnes? Afghánistán svoji šanci stát se civilizovaným ztratil v roce 1973 kdy byl puč a o vládu přišel Muhammad Záhir Šáh. Ano to byl ten čas, kdy na fotkách z Kábulu nepoznáte o jaké město jde. Mladé krásné dívky nosí rozpuštěné vlasy, minisukně, ulicemi se prohání krásná západní auta... Přesně jak ukazuje ve filmu na fotkách Nazirův dědeček. Mimochodem Helena měla kliku i v tom do jak pokrokové a prozápadně smýšlející se rodiny dostala. Co se týče animací a zpracování, jedná se o jednoduchou formu, ale velmi krásnou. Třeba ty noci nad Kábulem byly udělané moc pěkně, člověk tam úplně byl. Tenhle film je dnes very trendy, ale určitě to nebylo jeho záměrem. To doba sama se prostě tak vyvrbila a řada špatných rozhodnutí vlivných lidí dohnala Amíky k úprku ze země. Já si jen říkám, kdo to pak vysvětlil všem těm rodinám padlých hrdinů o čem ta jejich oběť byla a k čemu sloužila... A jsem rád i za holky jako Helena, že sem tam nějaká podlehne tmavookému fousáčovi a když má klidu, předá i nějaké to svědectví ze země kam se dnes už asi jen těžko dostaneme byť já sám bych se tam rád podíval. Dávám za 4 umírající slepice. * * * * () (menej) (viac)