Osem hôr

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý. (17.10.2023)

Místy až nesnesitelně neinvazivní, čitelný a prostý příběh, jehož vyústění by se dalo charakterizovat jako "je to tak jak to je, nic proti ničemu a neuděláš nic". Můžete si do toho pak projektovat co potřebujete - cynický nihilismus o nemožnosti naplnění či motivační esoteriku o smyslu života v neustálém hledání. Dle toho se také bude odvíjet váš vztah k tomuhle filmu. Já ale jakmile vidím bílého evropana, jak neironicky nachází sám sebe někde v Nepálu, vydávám smrtelný chropot. (07.01.2023)

Vizuálne veľmi pekné, ale to som už minule povedal, že na pekné scenérie mi stačí aj Živá panoráma na RTVS, obsah hrá významnú úlohu, no za dve a pol hodiny ho bolo pramálo. Je to také rozjímanie o priateľstve a vzťahoch medzi otcom a synom. Film o horách a mužskom svete, ale nie pre každého muža. (12.05.2023)

Snímek blížící se legendám Útěku do divočiny či Zkrocené hoře. Sice tu není tak akcentovaná kritika světa a vůbec se tu nevyskytuje homosexualita, tenhle příběh přátelství v Alpách a Himálajích má hodně co sdělovat i ukazovat. Divácky vděčná artovka s úžasnou hudbou - třeba tato scéna. Má to hloubku. A na konci vše viděné dává smysl. Nádherný příběh o životě zobrazující dlouhou trasu... 80 % (16.01.2023)

Mít to tak třetinovou stopáž, dala bych tomu jednou takové množství hvězdiček. Ale takhle to bylo ucourané a na skoro tříhodinový film to mělo vysloveně nesmyslně ostré skoky vpřed, které často postrádaly kontext. Upřímně jediným důvodem, proč jsem vydržela až do konce, byla moje zvědavost, kdy už se konečně dají dohromady, ovšem i tady přišlo zklamání. Zkrátka teplí bratři v tříhodinovém disforickém dramatu o ničem. Na to, jak slibně film začínal, se s každou minutou kriticky snižovaly otáčky. Mimochodem, autor té queerbaitové anotace by zasloužil trest v podobě sledování prodloužené verze (mohla by se jmenovat třeba Šestatřicet hor). (29.10.2023)