Chiméra
La chimera
La Chimère
La Chimera
La Chimera
La Chimera
Réžia:
Alice RohrwacherScenár:
Alice RohrwacherKamera:
Hélène LouvartHrajú:
Josh O'Connor, Isabella Rossellini, Alba Rohrwacher, Carol Duarte, Vincenzo Nemolato, Francesca Carrain, Milutin Dapčevič, Luca Chikovani (viac)Obsahy(2)
Každý má svoju vlastnú chiméru, niečo, čo sa snaží dosiahnuť, ale nikdy sa mu to nepodarí nájsť. Lovci pokladov, vykrádači hrobov a komedianti. To sú členovia partie „Tombaroli“. Jeden z nich, Arthur, ale vyniká zvláštnym darom – schopnosťou nájsť miesta, kde sú ukryté staré etruské poklady. Arthur urputne hľadá stratenú lásku Beniaminu. Hľadá všade, i vo vnútri zeme. Dúfa, že nájde dvere do posmrtného života, o ktorom hovoria mýty. Ostatní len využívajú jeho jedinečný talent na splnenie svojho sna o ľahko nadobudnutom bohatstve. Hon za chimérami ich dovedie až na hranicu medzi živými a mŕtvymi svetmi. (ASFK)
(viac)Recenzie (18)
Jednoznačný highlight v letošní selekci na KVIFF, kdy se Rohrwacher vrací ve větší formě, než kdy předtím, s kouzelně citlivým filmem, pojednávajícím o sebedestruktivní vášni pro ilegální archeologii se zamřením na etruskou éru Apeninského poloostrova, která může být jediným východiskem z nesnesitelného života se zlomeným srdcem v bídě, kde se existenční krize předbíhá s tou existenciální o vedení v závodě o maření protagonistova života. Formálně takřka dokonalé, poctivá, čistá řemeslná filmařina, v níž kamera nepotřebuje víc než precizní mizanscénu a světlo, které hraje těmi pro oko nejpříjemnějšími barvami. Právě onen svět povalečů a vykradačů hrobů, komediantů, v němž je osud možný vyčíst z letu hejna ptáků, je tak krásně špinavý, nespoutaný a uvěřitelný i ve své zcela zjevné fikční odtrženosti od naší aktuální skutečnosti. Kejklíři jasně připomínají Felliniho filmy, stejně tak jako bída, hlína a hmotná nouze evokuje neorealistická díla, jež položila základ moderní evropské kinematografii. Ovšem onen užmoulaný svět plný podvodníků, ubožáků i snílků nevědomky načrtává atmosféru románů Jáchyma Topola, kdy se postavy motají jakýmsi polomýtickým podějinným geograficky nekonkrétním infernem, které je běžným životem s jeho nástrahami. Takhle nějak možná chtěl vypadat Citlivý člověk promítaný na témž festivalu, ale nevypadal. ()
Krást se musí umět a Alice umí.... Nejvíce z PPP, konkrétně z Accattoneho. (Dál radši mlčet, člověk by se velmi rychle dostal k spoilerování a právě u tohoto filmu by to mohlo uškodit více, než u jiných. Zajímá mě, jak to všechno bude působit napodruhé.) ()
Hodně, ale opravdu hodně italské. Rozhodně ne pro každého. ()
Lo vedi, Federico!? (A všimli jste si Lazzara v kapele? Nádhera) ()
Tohle je můj Indiana Jones: poetičtí vykradači hrobek v doprovodu trubadůrů. (KVIFF) ()
Už po prvních pár scénách jsem věděl, že jsem ani trochu netrefil v co jsem doufal (fantasy toho moc nebylo). Zbytek filmu byl pro mě utrpením. Dlouhá stopáž, nesympatické postavy a jejich charaktery, uřvanost, trapnost a buranství s nezajímavým příběhem. Nadšené ohlasy ale dokážu pochopit. Já jsem se tady ale totálně minul. 1* pouze a jenom za řemeslnou práci. ()
Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023 ()
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. Ten melodramatický konec to hodně zachránil, jinak byla dějová linka taková zvláštně rozkodrcaná a očekávání z traileru byla naprosto odlišná od toho, co jsem ve výsledku dostal... *** BioCentral HK *** 73 % ()
Velmi zajímavý film, ale s nesouvislým dějem a spoustou schválností. Bez magického realismu a s trochu nesympatickým hrdinou.(70%) ()
Alice Rohrwacher a po Lazzarovi jej ďalšia autorská snímka plná viacerých postáv, jemného humoru a atmosféry talianskeho vidieka. Tentokrát však bez magického realizmu a s menej zaujímavou hlavnou postavou. [KVIFF2023] ()
Alice Rohrwacherová se drží své oblíbené retro nitky a citlivě skládá neuvěřitelné filmové dílo, které jde k divákovi vlastní trnitou cestou. Magické Toskánsko vězní cizince (zřejmě vliv rodinné karmy), který bloumá kdesi ve své snové minulosti a není schopen navrátit se zpět do naší banální přítomnosti. Vše je precizně (a věrohodně) nasnímáno v duchu nejlepších italských filmových tradic a ani jasné odkazy na Felliniho práci (Roma) nepůsobí jako nežádoucí laciné opisování. ()
Když jsem včera vyrážel do kina, přemýšlel jsem, kdy jsem naposledy viděl v kině nějaký italský film. A vzhledem k tomu, že jsem na žádný nepřišel, o to více jsem se těšil. A o to větší pak možná bylo zklamání. Nebo ne až tak zklamání, jako spíš rozčarování. Jak určitě souhlasím s tím, že se jedná o nadprůměrný snímek. Mě osobně potěšilo zejména to, že je natáčený na filmový materiál (to vždycky dokáže potěšit), ovšem když jsem se začal zamýšlet nad dějem nějak se mi ta krása začala před očima rozpadat. Ten příběh má totiž hrozně pomalý rozjezd, což by ani tolik nevadilo, vzhledem k celkovému tempu snímku. Já osobně jsem ale měl problém s tím, že se mi ve zbytku stopáže nedostalo žádné hluboké myšlenky. Možná jsem se jen špatně díval, možná tam nějaká byla, ale já jsem měl na první doborou pocit, že autorka nám prezentuje takovou pohádku o italském indianu jonesovi a očekává že my z toho něco pochytíme. Ono nejde říci, že by to nemělo žádný děj, vůbec by mi nevadila ani pasivní postava, ale ten děj je hrozně pomalý roztažený a když už dojde k nějaké akci tak kolem nás propluje bez povšimnutí. A mě prostě vadilo, to že jsem se nedozvěděl žádné autorčino stanovisko, žádnou myšlenku kterou by ten film měl. A znovu opakuji: možná jsem jí tam pouze nenašel. Možná, že by se ten můj pocit dal popsat jako pocit, že nás autorka do svého dila nijak nevtáhne. Ona nás nechá se koukat, ale na co, to si buď musíme domyslet, anebo se to nedozvíme. Nicméně i tak bych film hodnotil na solidních 3.5 hvězdičky. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz. ()
Filmu by prospělo lehké zkrácení, ale i tak dávám nejvyšší hodnocení. Stylizace, humor, prostředí, vše na mě dýchlo tou správnou atmosférou. Z návštěvy kina tak trochu naslepo se stala velmi příjemná záležitost. Určitě přehlížím jisté nedostatky filmu, ale celkový dojem a hlavně hořkosladký konecto přebil. A Josh mě herecky moc moc baví! ()
La Chimera poskytuje nádherný celuloidový vizuál, sugestívne snové sekvencie, odťažitý, ale zároveň pútavý výkon Josha O'Connora, 70/80tkové needledropy a celý arzenál rozmarných výjavov dnes už typických pre Rohrwacherovej tvorbu, ale po prvý krát zanecháva dojem sebastrednosti a určitej únavy materiálu (sebastrednosť bola citeľná už v Le pupille, čo sa však dalo obhájiť žánrom a hlavne stopážou). Sila R. predošlých filmov spočívala najmä v juxtapozícii života v zlých sociálnych podmienkach a hravým formálnym spracovaním, ktoré vrstvilo motívy a posúvalo filmy zo začiatočnej neo-neorealistickej polohy do sféry fantázie narúšajúcej logiku času a miesta (Lazaro). V Chimére prevažuje fantázia natoľko, že sociálne postavenie felliniovských postáv nevytvára protipól fantázii, ale slúži ako rekvizita. Film v konečnom dôsledku pôsobí ako sled nápadov, ktoré často fungujú samé o sebe (tanečná scéna, Arthurove vidiny, sekvencia v prístave....), ale netvoria zmysluplný celok. ()
Těžko se to popisuje, ale jako by film připomínal spousty a spousty klasických filmů a příběhů druhé poloviny 20. století, spoustu žánrů a postupů různých evropských filmů; a přitom je to naplněný film se svým vlastním “životem”. ()
Jen za Joshe dávám i druhou hvězdičku, očekávala jsem něco totálně jiného. Kromě pár momentů to nebyl můj šálek čaje, navíc roztahané, přehlídka týpků jak z neorealismu, narážky na ženskou sílu, prostředí ale ze 70. let. (?) Ve vedru se vláčet na toto... ()
Krásný, citlivý film se snovou atmosférou, specifickým staro-novým vizuálem a italským humorem. ()
Súvisiace novinky
Třetí Na nože dostalo název a nabírá obsazení
Detektiv s výrazným jižanským přízvukem, Benoit Blanc, se vrací řešit nový podivuhodný případ... svůj zatím nejnebezpečnější. Jak už bylo dříve avizováno, z chválené detektivky Na nože režiséra Riana… (viac)
Dny evropského filmu začínají 4. dubna
Filmy věhlasných režisérů Wima Wenderse, Jessiky Hausner, Alice Rohrwacher nebo Fernanda Trueby, ale i objevné debuty nastupující filmařské generace. Novinky ověnčené cenami z festivalů v Cannes,… (viac)