Helo

Tam kde Herbert přinesl geniální a promyšlenej obsah, ovšem (se vší úctou k autorovi) v nepříliš čtivý formě a s ne úplně uspokojivě napsanýma a zakončenýma dějovýma linkama, Villeneuve přidává právě i tu neskutečnou audiovizuální formu, zároveň ctí předlohu a přitom dělá převážně drobný, výjimečně větší změny, ale důležitý je, že je dělá ku prospěchu příběhu a jeho vyznění.

Sice bez tahu na bránu, jak by se slušelo, ale jinak veskrze povedený historický spíše intrikářský drama než akční dobrodružňák, ale když k akci dojde, je zchoreografovaná a natočená parádně a bez rychlých střihů (většinou vlastně skoro úplně bez střihů). Vůbec kamera a celkový promyšlení scén je tu parádní! Snad u dvojky dojde i k nějakýmu tomu většímu napětí, aby film zase jen tak prostě obyčejně nedotančil k cíli, pak bych se nebál hodnotit absolutně.

Po hodně dlouhý době zase japonskej kaiju film, na kterej jsem se podíval a k mojí radosti si to pořád udržuje takovej ten "jinačí" feeling oproti americkým monster filmům. A tohle - se svým pojetím Gojiry jako skoro hororovýho creepy potvoráka - mohla bejt neskutečná pecka. Stupňující se bezmoc, kde ještě víc než horovovej design Gojiry straší hororový množství byrokracie (ne)řešící, jak si s katastrofou poradit, se ale bohužel rozplyne na rádoby cool závěru, kterej v kontrastu vlastně dost realistických prvních dvou třetin moc nedává smysl a zbytečně film strhává dolů. Nemluvě o občas skvělý hudbě (např.: Gojira theme nebo destrukční sekvence) a občas hudbě, která je úplně mimo a chce bejt strašně cool, jenomže je absolutně mimo nastavenou atmosféru.