Recenzie (27)
Ticho po pěšině (2024) (seriál)
Nevzdávejte to po prvních pár dílech! První díly jsou velmi dobře promyšlenou expozicí. Ještě se k nim rádi vrátíte při druhém sledování. Tolik na úvod. Výborné dílo. Krimi jak má být. Napínavé krvavé drama, s výbornou představitelkou hlavní role Min-Si Go, která předvedla naprosto přesvědčivý výkon. Postava mi připomínala jednu mrchu, kterou sehrála svého času Rosamund Pike, ostatně trochu i námět. Neprozradím jakou, ono vám to při sledování jistě dojde i beze mne. Pestré charaktery, skvěle gradované finále, dost dobré dialogy. Velmi děkuji castingu, že ač Evropan, jsem neměl problém s rozpoznáváním jednotlivých asijských herců. Navíc dobrých herců. Jednu hvězdu ovšem strhávám za několik málo hluchých míst a především za poněkud zbytečné mateníky na pomezí “mysteriózna”, které se jednak nakonec nekoná a jako doplňující obraz prožívaných emocí to zas není dotažené.
Příšera ze starého Soulu (2023) (seriál)
///// 1.série ///// PŘÍŠERNĚ PŘÍŠERNÉ A PŘITOM VLASTNĚ… Cíl splněn. A to - na podkladu popkulturního scifi seriálu světu připomenout, že Němce předčili ve zhovadilostech na lidech Japonci. A to i dávno před Druhou světovou válkou. Seriál je nemožné vnímat bez tohoto zjevného úmyslu. Téměř z každého záběru a scény prýští potřeba se vykřičet z Jednotky 731, z potřeby vzniku nového slova “democida”, z možná 10 mil. obětí a z mnoha tisíců obětí pokusů na lidech, z vivisekce, z týrání nepředstavitelného druhu a to vše u vědomí, že Japonci se dodnes jen velice zdráhavě k těmto zvěrstvům přiznávají. A to se vlastně tvůrci ještě krotí. Čest Němcům, kteří se ke své vině postavili čelem. Nemohl jsem si odpustit tuto přednášku, protože zásadně ovlivňuje moje hodnocení. Kdybych k tomu totiž přistupoval čistě filmově, tak to bude lítat: průměrné až velmi podprůměrné VFX, nepochopitelně načančané a vypucované kulisy bez kouska patiny (Made in Netflix podobně jako v Zaklínačovi), nevyrovnané díly, kdy v jednom se rozjíždí akce za akcí a v dalším se hraje mistrovství v nejdelším otočení hlavy a nejpomalejším pohybu očí v reálném čase. Zápaďanům též nepomáhá, že asijské herce od sebe prostě nerozeznají, pokud jim nepomohou aspoň brýlemi (jeden případ). // Působivě rozlehlé studio (prezentace v 6. díle) do sebe pojmulo poměrně zainvestovanou výpravu. Na seriálu se evidentně nešetřilo. Ale štábu zkrátka chybějí zkušenosti a dovednosti. Byť sem tam se objeví opravdu povedený světový záběr, či kompozice nebo pěkný zvrat. Ale to spíše výjimečně. Korejský styl je podivuhodně rozporuplný. Jedná se o kombinaci naprosto slabého humoru střídaného s kromobyčejnou surovostí a syrovostí. Západní, nebo lépe řečeno Americká produkce se těchto kontrastů dopouští také, ale nejde do takových extrémů. Holt jiný vkus. Nepovažuji to za chybu. Vyloženě kladně přijímám to, že dílo přináší hodnoty, které se běžně nevidí. Úcta ke stáří, absence shazování vážných scén, i přesto, že jde v podstatě stále jen o sci-fi, tedy o pohádku pro dospělé. Příšeru lze vnímat jako metaforu na několika rovinách. Celkem dobrý nápad. Surové obrazy jsou opravdu drsné, velká škoda, že efekty pokulhávají a tak kritičtějšímu oku se může při těchto scénách objevit v koutku úst úškleb. U závěrečného dílu jsem si bohužel už četl noviny a po čtyřech či pěti koncích jsem napsal tenhle dlouhej canc. // Seriál je zkrátka nutné vnímat v těchto dvou rovinách. Tvůrci se snažili skloubit populární zábavu s edukací. A prosím neošklíbejme se nad tím. Co dnes dělají mnohé progresivní srágory napříč streamy? A celkem se jim to na poměry korejské produkce daří. A tak mnohé odpouštím a leccos trochu přifukuji a dávám 7/10. Natočit to na západě, tak hezkých 3/10. ///// 2. série ///// VE JMÉNU RECYKLACE - Au. Recyklování kulis z drahé první série bych snad ještě odpustil. Ovšem zatímco ve své recenzi na první sérii jsem leccos omluvil kvůli tématu, tak v této sérii již není téma žádné a proto zůstává jen nahá a poměrně smutná verze korejská seriálografie. Je zde zoufalá snaha recyklovat snad všechno. Hlavně herce a postavy, což je značně na škodu. Pokud by udělali raději prequel (a naznačeno bylo o minulosti leccos lákavého), bylo by to určitě lepší. Takto, bez pořádného tématu, se dílo staví vedle americké produkce zcela bez obrany. Je to špatné po trikové stránce, po námětové i scénáristické stránce: Režie, no, asi nějaká byla, ale koncept podle mne žádný. Bojové scény zaslouží tu jednu hvězdičku. A tak udílím slabé 3/10. // celkové hodnocení seriálu 6/10
Citadel: Diana (2024) (seriál)
Zpracování seriálu nějak neví, jestli chce být stylové nebo realistické. To je asi největší slabinou díla a z ní všechno vychází. Samotný námět není špatný, zápletky odpovídají špionskému žánru - plány v plánech plánů. Ani hrubý scénář není úplně od věci, snad až na poněkud přebujelá retra, ve kterých se člověk občas ztrácí. Nicméně právě detailní scénář a především zpracování jako celek, jsou slabé jako dešťová kapka na rozpáleném asfaltu. Seriálu nepomáhá, že je zjevně podfinancovaný. Lokace tajné centrály, která je natáčena v parkovacím domě “vylepšeným” jakýmsi postapo rostlinným zárůstem je amatérská. Přitom ne všechny kulisy vypadají jak z Bollywoodu. Ale ty jsou zase přemrštěně stylové. A právě tato rozpolcenost bolí. Na jednu stranu tu je mafiánsky vypadající zloun, jako vystřižený z 60tých let a pak civilní jemnocitné pasáže. Nebo celkem občas obstojné akční bojůvky - ale promiňte, scéna, kdy je ze třetího patra nakopnut protivník a ten se za letu vzorově oběsí na příhodně visících drátech by snad neprošla ani v Marvelovkách. Kdo hledá nějakou produkční spojitost se seriálem CITADEL (2023), bude hledat marně, stejně jako kvalitní a nápadité VFX. Já vím, že je to jen seriál, ale po roce 2020 už i korejské seroše disponují mnohem lepšími efekty. Když na to nemám, tak to tam nedávám, kurňa. Už jen krev v prvních sekundách pilotu je naprosto zoufalá! Na povinné LGBT postavy kupodivu nedošlo. Ovšem to seriál nijak nezachraňuje. A co to je za úchylný nápad, že protagonisté neustále přechází během dialogu z jednoho jazyku na druhý? Ve svém domě mezi svými?! Jediným důvodem by snad mohl být jakýsi emoční záchvat, kdy postava přejde do svého rodného jazyka. Ale jednak je to letitá italská rodina a druhak emoce a napětí jsou dalšími mohutnostmi, které nehledejte. Na škrábání brambor asi dobrý. 3/10
Červená královna (2024) (seriál)
Pro hůře chápající zmíní jedna postava v seriálu Španělský “Sherlock” a já bych dodal ještě snahu o říznutí Temným případem I. Psychoidní a asociální hlavní postava vyšetřovatelky - Antonie - od Mostu, kde nápad dosáhl patrně vrcholu v žánru, jde už o hodně omletý nápad - a k tomu mohutný, mužný, drsný a otcovský gay, aby opravdu každému došlo, že gay není vždy androgenní blond chlapec nebo slizký nalíčený muž středního věku s náušnicí. Bohužel jsem nepochopil do konce seriálu, o co vlastně zlounům šlo. Není to trochu nedostatek u kriminálky? Co přesně Antonie pochopila? // Pokud tedy pominu hromady vykrádaček a nenapínavé napětí, disponuje seriál neokoukanými tvářemi a pěknými vizuálními efekty, které vše zpestřují. Postavám celkem věřím. Proto je to v zásadě koukatelné. Jen se mi pletla jedna postava s Antonií. A to ne nevýznamná. Je sympatické, že se seriál nestydí za španělský původ (scéna s kaší). Ale mohlo by tam toho být i více. Takže pěkných 5/10.
Gisaengsu: Deo Geurei (2024) (seriál)
Zpočátku jsem byl nadšen a asi do čtvrtého dílu byl rozhodnut udělit 4 hvězdy. Bohužel trochu to pak spadlo do průměru. Seriál nabízí několik originálních nápadů, poměrně slušně odvedenou trikovou práci a slušné herecké výkony. Scénář mě bavil. Stále jsem byl napjatý co bude dál. Ale právě závěrečné díly toto napětí poněkud postrádají. Začíná být jasné kam který charakter bude postupovat a jak vše dopadne. Celý námět má v sobě více logiky než leckerá americká produkce. Snad by se slušelo jen aspoň naznačit, odkud se vše vzalo. A jak se tedy krmí? / Nicméně lze doporučit. Nebyl to ztracený čas. 6/10
Avatar: Legenda o Aangovi (2024) (seriál)
Je to takový příklad lesku i bídy fantasy žánru. Vidět a zapomenout. Začnu klady. Rozhodně výprava a vizuální efekty - byť s vykřičníkem. Zápory - herecké výkony, scénář. U PEGI 13+ bych očekával rozhodně méně předvídatelné zápletky. Tohle je jak podle pravítka. // U fantasy seriálů začíná být pravidlem, že vizualita a vizuální efekty dalece přesahují kvalitu zbylých profesí. Seriál je opravdu pastvou pro oči. Ale ani to zde není bez problémů. Jakmile dojde na animace kouzel a potvor, je to super. Pokud se ovšem herci objeví v detailním záběru na zeleném, či jinak umělém pozadí, tak to připomíná rané začátky této techniky. Bohužel tomu vůbec nepomáhá tragický herecký výkon titulní postavy (ono tedy většina výkonů herců je průměrná) Pravda, proti Danielu Radcliffovi má Gordon Cormier rozhodně pohybové nadání, kvůli kterému byl do role zřejmě obsazen, ale pak už zbývají jen dvě herecké polohy - odzbrojující úsměv a zadumanost. A to vás už na konci prvního dílu omrzí. Předvídatelnost dialogů a zápletek je na úrovni pořadů pro 3+. Tohle je 13+! U Klonových válek, které jsou 6+ jsem zažíval mnohem větší napětí i atmosféru. Záporáci se sice dopouštějí záporných činů, ale tváří se jak voskové figuríny. Snad jen postavy prince Zuka a velitele Zhaa vyzařují nějaký charakter. Nejlepší herecký výkon předvedla holčička ve spáleném lese při rozhovoru se Sokkou, který dalece přesáhl všechny ostatní. Dal bych dvě hvězdy, ale hvězdu zaslouží právě VFX.
Andor (2022) (seriál)
Sjel jsem teď v řadě všechny SW seriály – animované i hrané (LEGO ne). A mohu s čistým svědomím říct, že Andor je top. Pro mne ještě lepší než vynikající Mandalorian, protože krom výpravy, stylu, castingu, hereckých výkonů, triků a režie měl ještě něco navíc - dobrý námět a scénář. Podobně jako Mandalorian se Andor věnuje příběhu malých a neznámých osudů. Žádné mega akce, hlavní postavy SW nebo camea. Vytváří si vlastní svět ve světě SW. Píši to s odstupem jednoho měsíce a jsem stále facinován, že se zase jednou povedlo postavit příběh, který nemá logické díry, nepomáhá si žádným Deus ex machina a navíc je poměrně nemilosrdný. PEGI 12+ je minimálně v druhé polovině seriálu naprosto podstřelené. A propos druhá polovina seriálu - ach, kdy budu mít zase tu radost zažít příjemný šok, kdy seriál jede na 2 bloky a najednou spustí ještě další dva reaktory.
Jú jú hakušo (2023) (seriál)
Hrané bojové animé. Styl styl styl. Zahoďte rozum a vychutnejte si něco made in Japan. Já nejsem moc přítelem JOJO, byť chápu své děti, když se na to retro koukají. Pár dílů jsem s nimi shlédl, abych pochopil, že jsem to nepochopil. Podobné je to s tímto seriálem. I přesto jsem to dokoukal do konce, protože to bylo koukavé. A tak se pokusím střídmě zhodnotit - VFX: na seriál 4*, bojové scény: no, na seroš kurňa super 5*, herectví: 2*, režie 3*, scénář - nedá se komentovat, na to chce mít vysokou animétskou. Pozoruhodné je, že se v seriálu neobjevil nikdo jiný, než rodilí japonci, všichni odporně hetero, děvčata i zralé ženy pohledné a nikomu to na Netflixu nevadí. Jasně - androgenní typ chlapců - to ovšem k animé patří.
Fallout (2024) (seriál)
FallOut jsem v životě nehrál. Jen bych předeslal všem kritikům, že hra je diametrálně odlišný žánr než dramatické zpracování a nesnese pomyšlení na srovnávačky například s knižní předlohou. Bavil mě každý díl, bavily mě vždy jiné titulky na začátku i na konci. Bavil mě skvělý casting, výprava, kamera, atmosféra a především scénář! Rozhodně jsem se v osmém dílu nemusel rozčilovat, jaké nesmyslné padací mosty někdo napatlal, aby mu to “nějak” na konci vyšlo. Naopak, můžete s ostaními probírat různé variace a důvody proč se stalo to a to a diskutovat nad dalším dějem a motivech postav a bude to příjemná debata. Uznávám, že zkušení hráči možná chtěli více temna, více ujetosti, více násilí. Ale Jonathan Nolan a spol. zvolili důraz na stylizaci černohumorného postapokalyptického westernu.Tím umožnili koukatelnost pro poněkud širší publikum. Nenechme se mýlit, tohle není rozhodně žádný mainstream. Taky by mu to nemusel Bezos zaplatit, natož pustit výrobu druhé série (která je už v přípravách). Potěšily mě i velmi slušné VFX, které jsou dnes nevýjimečně odpudivé. Seriál si rozhodně nepouštějte tak nějak na pozadí. Sednete si na prdel a koukejte. Škoda každého záběru, ke kterému se otočíte zády.
To se vysvětlí, soudruzi! (2024) (seriál)
Nevtipno kumuluje. Jednu hvězdičku dávám za námět, protože nápad je dobrý, včetně zasazení do socialismu. Snad trochu i za výpravu. Tím to ovšem končí. A čím to začíná? Scénářem. Proč tam vůbec ti eSTéBáci jsou? Na zdravý rozum je tam hlavní persona, není třeba to zdvojovat. Navíc u běžných deliktů by STB vůbec nefigurovala. Ale možná je tam připsali kvůli prabídnému výkonu Jiřího Macháčka. Zápletky docela ujdou. Nejsmutnější chvíle jsou, když se “dělá humor”. Něco plastového a neživého se vymyslelo u stolu a pak se to snaží herci a režisér nějak oživit. Ono s nápady od stolu je to jak s autíčkem na setrvačník. Nejdřív se pěkně rozjede a pak - pokud doputuje až na plac - už nemá žádnou energii a zastaví se. Seriál také neví, jestli je trhlou komedií nebo vztahovým dramatem. Chjo, pokud se dělá retro, proč nikomu nedojde, že postavy nemohou mluvit současným stylem a frázemi? Tvůrci se tak naprosto zbytečně připravují o stylizaci. Já být výtvarníkem a rekvizitářem podobného díla, tak skřípu zuby. V seriálu si právě výprava hraje s každým detailem (i v tom omezeném rozpočtu) a pak tam někdo zahlásí: “moje emocionální potřeby nejsou naplněny” - což by v nadsázce bylo vtipné možná dnes, ale ne u vrátného z osmdesátek. Opravuji - u kohokoli z osmdesátek. Protože šlo o neexistující veličinu. Nebo když říká vekslák "Mějte hezkej zbytek života" - blé - to ani není česky. "Have nice day" je anglická fráze, která k nám připutovala do češtiny až s novým miléniem a zní nečesky a ústech veksláka nemá vůbec co dělat ...au. To je bohužel problém většiny podobných historizujících děl v české produkci. Pan Brzobohatý protkává hudební doprovod seriálu mnoha pěkně zabalenými odkazy. Asi to mínil jako sbírku easter eggů pro fajnšmekry - jako třešničku na dortu originality. A ono by to možná i vyšlo, nebýt celé dílo spíše šlichtou plnou vykrádaček. Člověk by si rád řekl, že holt samouk je samouk (režie M.Chlupáček), ale hlavním problémem je scénář a ten má na starosti FAMák Šifra. Tak nevím kde je problém. V mládí tvůrců ne. Špičkového Hojera (Metoda Markovič) vytvořili taky třicátníci. Takže pokud si chcete zanadávat, co to zase vzniklo za srágoru, běžte do toho. Pokud si chcete ušetřit čas vydat se na nějakou smysluplnější výpravu, tak rychle pryč. Třeba do Kamenice roku 1984.