khamull

V komentářích doposavad nepadlo jméno Thomase Pynchona.

Fantazmata.

Zásadní. Bez explicitního nucení ideologie, názorů, důvodů. Přesto (právě proto) mnohem víc vypovídající. Tiqqun, Comité Invisible, Debord atd. Ztracené iluze, marnost, zacyklení, pozdní kapitalismus

Nikde jsem si v komentářích, ani zajímavostech, nevšiml zmínky o faktu, že inspiračním zdrojem je kniha Mount Analogue od Reného Daumala. // Alegorická iniciační cesta po zákoutích symbolistního alpinismu a hermetických nauk.

Ačkoliv prezentováno jako studie zla, a jeho podstaty, u německého národu, ovlivňujícím následné historické dění, lze snadno nosnou myšlenku převést na jakékoliv období. Přes změnu jistých sociálních podmínek, zůstává podstata lidské povahy a chování nepoznamenaná - krásná a na oko zdravá slupka, obsahující shnilé a zkažené jádro. Posun je patrný snad jen ve snaze vypadat kultivovaněji. Stačí jen počkat na dosažení mezního stavu, kdy se všechen ten hnus vyplaví na povrch. /// Oproti zdejším častějším výtkám (a tím vytvořeným očekáváním), fungovalo to na mne po všech stránkách - jak myšlenkově, tak emočně. Mnohem více než např. Sedmý kontinent, či 71 fragmentů..., které jsem si, přes brilantní myšlenku a provedení, nedokázal vychutnat jako film. Jeden z nejsilnějších zážitků za poslední dobu.

Snové, bizarní, neuchopitelné, fantaskní... a nádherné. Jakákoliv další slova jsou zbytečná.

Mystická a magická pouť světem, jenž přestává existovat, avšak možná pro něj existuje šance, lék na jeho chorobu. Chorobu, která pořád přetrvává - úporná a nekonečná snaha přízračných rybářů honících se za stíny ryb, které už dávno neexistují. Je to přece jejich posláním. Stejnak jako je posláním dívky péče o onu poslední možnou cestu k vykoupení. Má i poutník nějaký úkol, nebo je jen náhodným prvkem ve spleti osudu? Celým dílem se proplétá fascinace vodou, která je schopna měnit podobu světa. Ať svou životodárnou silou, či jen optickým klamem. Nestačí pouze sledovat, ale také naslouchat, cítit a možná i věřit.

Surové, temné a působivé. Dlouhé, statické záběry v barvách, které připomínají přepálené fotky na kinofilmu. Skoro až nesnesitelné zvuky okolního světa. Sluneční výheň před kterou není úkrytu. Tradiční japonská hudba, dodávající více znepokojivé děsivosti, než jakýkoliv jiný možný soundtrack. Fyzické a psychické deformace poznávacím znamením téměř všech postav. A Iwamoto Kogan - snad jediná osobnost schopna měřit se soudcem Holdenem - personifikovaný ďábel.