bratr.Milan

Film vytvořený jako pocta prvním paleontologům, kteří v devatenáctém století objevovali a skládali kosti dinosaurů. Takto vypadaly první rekonstrukce, jak si je představovali. Film mě přenesl do dětství, protože jsem tyto obrázky tehdy obdivoval a dělal si kresby podle nich, spolu s kresbami podle Karla Zemana a Zdeňka Buriana. Srdce se mi úplně tetelilo radostí a nostalgií, když jsem sledoval tento snový film.

„Život jde dál,“ říkají postavy, které se snaží utišit bolest svých přátel. Právě se jim totiž stalo něco hrozného. Taky jste to někdy někomu v podobné situaci řekli? Tak to nedělejte! To raději toho člověka obejměte, mlčte a plačte s ním. Iñárritu natočil film o smrti a o tom, jak druhý člověk nemůže pochopit bolest, kterou cítíme po tragické události. Příběh je silný, všechny postavy jsou skvěle napsané a ještě skvěleji zahrané. Ovšem Benicio del Toro tu vyčnívá jako obr. Příběh by fungoval, i kdyby byl natočen tradičně lineárně, ale režisér si ještě hraje s divákem a chvílemi se vracíme do minulosti, jindy předbíháme do budoucnosti. Ale není v tom chaos, pokud se trochu soustředíte, tak všechny časové skoky slouží vyprávění příběhu. Na tomto filmu jsem neviděl žádnou chybu, vše je úžasné až do závěrečné titulkové písně (to je můj šálek čaje). Víc netřeba říkat.

78 krát se to otočí je konec. Animace je pěkná, hudba nádherná.